Po loňské pauze, která vznikla #vyvíteproč, přichází šestadvacátý ročník výběrové divadelní přehlídky Modrý kocour, který je letos žlutomodrý. A to asi taky #víteproč.
Když vloni se slzou v oku organizátoři konání (loňské) přehlídky rušili a oznamovali tu letošní, přišli i s oznámením, že na festivalu, který tradičně otevíral ochotnickou sezonu někdy v únoru bejvala někdy opravdu kosa využijí příležitost a kocoura přesunou v čase více do jara, protože bude teplo. Vypadalo to jako dobrý nápad, ale počasí se nepřipojilo, takže jsem rád, že v autě zbyly ještě části zimní výbavy a předjarní ledové deštíky nějak ustojím.
Ze čtvrtečních (7/4) tří plánovaných představení se uskutečnila dvě. Kamenické Broukovcovo kamdivadlo uvedlo v první repríze Duši v sajrajtu. Koláž textů českých undergoundových básníků je naroubovaná na dialog dvou stárnoucích herců, kteří mají problémy sami se sebou, se svými životy a i když se oblékají do pestrých klaunských kabátů a na nos si nasazují červené frňáky, brodí se tím sajrajtem zmíněným v titulu a dávají nám vědět, že v tom nejsme sami. Tedy jestli se jako oni sajrajtem brodíme.
Já občas ano.
Kromě Jardy Střelky, kterého známe z jeho her pro jednoho herce teď na jevišti můžeme vidět i jeho dlouholetého souputníka, Pavla Časara, který byl v posledních letech spíše technickým supportem, ale pobyt na jevišti mu nečiní žádné problémy. Hra samotná ale zatím trpí spíš než nevyvážeností oněch dvou zmiňovaných rovin vyprávění spíše jejich ne příliš organickým propojením. Skvělé momenty střídá chvílemi drncání a bloudění po cestě k hotovému tvaru. Za vidění sajrajt ovšem stojí už nyní.
Druhé představení přivezlo Rádobydivadlo Klapý, přesněji tedy jeho dorost. Hostina dravců (Vahé Katcha, Julien Sibré) vypráví příběh z druhé světové války. Skupina přátel slaví narozeniny v okupované Francii, večírek ale naruší nedaleký atentát a z každého bytu mají být vybraní dva nešťastníci jako rukojmí, spíše tedy dva adepti na téměř jistou popravu. Podobných zápletek jistě najdeme kopec, situace, kdy se charaktery odhalují a lámou divadelníci přímo milují, jde jen o to, jak dobře to zahrají.
My jsme ve čtvrtek viděli výkon nadšený, někdy trochu křečovitý (markýrování veselí na začátku představení chvílemi bolelo), ve vypjatějších situacích jsem hercům a herečkám věřil víc.
Hra, která by asi za normálních okolností fungovala podle očekávání a autorského záměru má ale v aktuální mezinárodní situaci poněkud jinou pozici. Když před tím, než v sále zhasnou a potom znova, když na konci rozsvítí kontrolujete v telefonu situaci na frontě na Ukrajině, čtete o tom, že agressor z Russka střílí civilisty, kteří prostě jen jdou z nákupu vypadá tahle šaráda nazvaná Hostina dravců jenom jako hra. Hra na hru.
Večer ještě zahrál Michal a David nebo David a Michal, ale to já ž musel jít spát, protože další program je mnohem nabitější v pátek a mnohem mnohem nabitější v sobotu!
Jste na podobné akci poprvé? Používejte náš metodicky propracovaný systém hodnocení inscenací!
