Padesátou sezónu Činoherního studia v Ústí nad Labem máme téměř za sebou. Čeká nás už jen jediná premiéra, což je adaptace knihy Josefa Formánka Mluviti pravdu v režii Filipa Nuckollse (18.6.). Souběžně s tím se rozjela oblíbená Letní štace, kdy soubor opouští prostory ve Varšavské a s některými kusy se představuje v jiných prostorách v rámci města (atrium muzea, koupaliště Brná, hrad Střekov).
Na úplné vyhodnocení jubilejní sezóny si ještě pár dnů počkáme, ale už dnes umělecký šéf a režisér David Šiktanc odkrývá karty pro sezónu novou:
„Dlouhodobě jsem přesvědčený, že divadlo (a umění vůbec) má člověku pomoci zorientovat se ve světě, z něhož samo vyrůstá, takže před ním jednoduše nemůže zavírat oči. Osobně považuji za klíčové, aby kulturní instituce hájily pozice, jež jsou nezastupitelné, aby – na rozdíl od televizí a
streamovacích služeb – vytvářely prostor k setkávání a sdílení a hledaly způsoby, jak se vyrovnat s nároky, které na nás všechny současná situace klade.
Chceme se proto vrátit ke konceptu, v jehož rozvíjení nám zabránila pandemie koronaviru: tedy vnímání Činoherního studia nejen jako divadla, jakkoli to pochopitelně zůstane primárním zájmem, ale i jako prostoru, který je otevřený kulturnímu a společenskému dění obecně. Vedle reprízování našich inscenací plánujeme bohatší offprogram, jehož přesnější kontury budeme prezentovat v průběhu září. Abychom současný stav udrželi a mohli rozvíjet, budeme potřebovat Vaši pomoc. Už tak notně podfinancovaná kultura bude nepochybně čelit tlaku na snižování rozpočtů. Tento trend ostatně předznamenává aktuální politika ministerstva kultury. Věříme proto ve Vaši podporu, kterou jste nám projevovali během pandemie, kterou nepovažujeme za samozřejmou a za kterou jsme Vám vděční.
Součástí další dramaturgie se stávají žánry a formáty, jimž se Činoherní studio v poslední době příliš nevěnovalo: autorské inscenace nebo pohádka pro rodiny s dětmi. S ohledem na dlouhodobé přepětí celého divadla (i na zvyšující se náklady v podobě cen energií a materiálů) jsme se rozhodli zredukovat počet premiér ze stávajících pěti na čtyři.
První premiérou bude adaptace pohádky básníka Karla Šiktance Svatojánský oheň. Zde je zapotřebí zmínit, že shoda příjmení není náhodná: jedná se o pohádku mého dědečka z
knihy, kterou mi před mnoha lety jako dospívajícímu věnoval. Nápad, že bych ji inscenoval, mi vnukla dramaturgyně Tereza Marečková – a je pro mě osobně důležité, že jsem o tomto plánu autorovi-dědečkovi stihl říct krátce předtím, než na konci minulého roku zemřel. Tuto rodinnou vazbu nezmiňuju jen proto, abych předešel jakýmkoli nedorozuměním, ale proto, že bude určitým východiskem: dědeček vypráví svému vnukovi příběh o prahovém rituálu přeskakování ohně, během kterého se svým způsobem chlapec proměňuje v muže. Chlapec se během něho zraní a utíká se svým zraněním, které nedokáže snést, pryč z rodné vsi, putuje a hledá usmíření. Premiéra se uskuteční v polovině října v rámci festivalu KULT.
Než se následně pustíme do dalšího zkoušení, pokusíme se vzkřísit několik inscenací, které jsme v průběhu pandemie víceméně přestali reprízovat, všechny navíc v novém obsazení. Do pravidelného repertoáru se tak vrátí Čarodějův učeň, Malý princ, My děti ze stanice ZOO a Pan Kolpert.
Druhou premiérou, patrně na konci ledna 2023, bude autorská inscenace HANZELKAZIKMUND (zde jsou lvi) v režii Adama Svozila, který v minulosti v Činoherním studiu nazkoušel vynikající inscenaci 451 stupňů Fahrenheita. Ta bude vycházet mimo jiné z korespondence Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda, ze zkušeností jejich společných cest. Objevování bílých míst na mapě pro ně bylo ekvivalentem objevování bílých míst v nás samotných.
Následovat bude moje vlastní premiéra na poli autorských inscenací. Pro komedii, která by svým laděním měla navazovat na předešlé Pábitele nebo Najal jsem si vraha, jsme si s dramaturgyní Kateřinou Součkovou jako inspiraci vybrali cestu jídelním vozem z Prahy do Ústí. Cesty vlakem v nás otevírají pocity zvláštní melancholie, zároveň jsme během nich svědky nesčetně groteskních (a často absurdních) situací. Ale nejen to: v české společnosti, která je silně centralizovaná, jsou záznamem vzdálenosti mezi centrem a periferií, v jejíž zkrácení v podobě vysokorychlostní trati už několik let sníme. Inscenaci Jídelní vůz představíme v premiéře na konci března roku 2023.
Poslední premiérou bude Peer Gynt. Režie raného a notně proslaveného dramatu Henrika Ibsena, které je zároveň iniciační cestou titulního hrdiny, se pohostinsky ujme Michal Hába. Ten je známý svými razantními intepretacemi klasických titulů (Maryša, Lakomec, Nepřítel lidu atd. atd.). Vedle toho je také principálem spolku Lachende Bestien, jehož Pornogeografie získala svého času Cenu Josefa Balvína. Inscenace by se své premiéry měla dočkat opět v plenérových kulisách, jak bývá v posledních letech zvykem. Na závěr musím zmínit jednu věc, kterou sám považuju za klíčovou pro realizaci tohoto plánu. Soubor Činoherního studia, včetně obou dramaturgyní, zůstává beze změn. A vůbec nepochybuju o tom, že růst jeho potenciálu, který v posledních sezónách prokázal, bude pokračovat.
Pevně věřím, že Vás náš plán zaujal. A že se v průběhu příští sezóny budeme na Střekově
pravidelně potkávat.“
(zdroj tisková zpráva ČS, redakčně kráceno, plné znění Dramaturgický plán 51. sezóny Činoherního studia – Činoherní studio (cinoherak.cz) )
