Jeden ze světů, ve kterých žiju, je svět knihy.
Je to jeden ze světů, jež mám rád. Je tam ticho, útulno a teplo.
Ostatně, naše metoda zateplování domu je „zateplování zevnitř“. V podstatě to znamená, že na každé stěně je knihovna. A knihovna jen tak neprofoukne, zvlášť když jsou pro ušetření místa případné pauzy mezi knihami v pevné vazbě ucpány knížkami brožovanými!
Mimochodem, knihovny, které vznikaly v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, jsou si velmi podobné. Knihy vycházely velmi organizovaně v jednotných edicích a spousta jich byla vydána, pohříchu, sotva jednou. Sháněly se usilovně a těžko a jejich pořízení znamenalo malé vítězství, radost a hrdost. No jo. Jejich hřbety a grafiku poznám na první pohled a občas mívám pocit déjà vu, když v nějakém magazínu zpovídají podobného magora, jako jsem já, a přidají fotografii před jeho knihovnou.
Bývá skoro nachlup stejná jako ta, co tu mám já.
Stává se ovšem, že někdy úplně stejnou knihovnu zahlédnu v antikvariátu; jo, to někdo umřel a měl štěstí, že pozůstalí jeho celoživotní vášeň a touhu nevyhodili, ale podařilo se jim sehnat obchodníka, který byl ochoten ji převzít.
To jsou chvíle, kdy si říkám, že bych pro ty svoje knihy měl začít hledat někoho, kdo se jich ujme, a není to tak docela jednoduché. Ani hledání nových čtenářů, ani to rozhodnutí o odevzdání celoživotně budované sbírky.
A samozřejmě to má ještě další háčky.
Třeba, že i přes všechny problémy stále funguje spousta knihkupectví.
Do některých už jsem si zakázal vstup. Jenže úplně neorganizovaně vznikají nová, takže když se nemáte na pozoru, potřebujete zničehonic zase novou knihovnu!
A teď, aby toho nebylo málo, nás čeká knižní festival Svět knihy. Hned čtyřdenní, aby člověk nemohl zapomenout a aspoň na jeden den se zastavil.
Můj plán je takový, že nakouknu, ale tašku ani batoh si s sebou nevezmu. Prostě si to projdu, prohlédnu, ale žádnou knihou už se nedám natolik okouzlit, abych si ji vzal domů.
Ale znáte je, mrchy, jsou tak svůdné a tak krásné…
Tak na viděnou od 9. června ve Fučíkárně, jak se říkávalo dnešnímu pražskému Výstavišti.
(Psáno pro reflex)
