Jak víme: život lidskej je tak složitej, že samotnej život člověka je proti tomu hadr, jak sdělil nejprve Josef Švejk svému obrlajtnantovi a potom Jaroslav Hašek celému lidstvu.
Šimek s Grossmannem zase nabízeli publiku, aby nahlédlo do jejich brožovaného života, a tak dále.
Číšník Jan Dítě nás provede kusem minulého století a vidíme zase totéž. Život člověka je proti tomu hadr.
A tak dále a tak dále a tak dále.
Ty příběhy známe, čteme o nich, posloucháme hospodské historky a máme i své vlastní, a stejně nás ta zápletka, na kterou nemáme žádný vliv, pořád zajímá a fascinuje.
Severočeský spisovatel Josef Formánek nám takhle odvyprávěl příběh Bernarda Marese v knize Mluviti pravdu. Bernard, vlastním jménem Waldemar Solar, je další chlápek, který měl život dostatečně zamotaný na to, aby byl tak neuvěřitelný, že je zajímavý pro široké publikum, a knížka už se dočkala několika vydání.
Nejde tedy o žádnou novinku. Mluviti pravdu se ale právě teď dočká své první dramatizace a vstoupí na divadelní scénu vlastně doma, tedy v ústeckém Činoherním studiu.
Píšu o tom, protože jsem měl kliku a mohl fotografovat zkoušení téhle inscenace od začátku do konce. Byl to zážitek jedinečný i pro to, jak se může pohled diváka na stejný příběh měnit v průběhu času. Když čtete knihu v oblíbeném křesle, vytvoříte si v hlavě svůj vlastní film a šmytec. Když stejný příběh přepíše někdo jiný, opřipomínkuje ho dramaturg a potom ho, po svém, interpretuje každý z herců, aby se nakonec celá tahle parta musela shodnout na jenom společném jmenovateli, nestačíte se divit, jak i malá změna může změnit tón a nakonec celý akord a jak se nikoli příběh, ale jeho vyznění může změnit.
Je to samozřejmě důležité pro právě chystanou premiéru, ale takhle to přece funguje i pro příběh každého z nás. To je poněkud zneklidňující.
Nemusíme nutně sloužit ve všech armádách světa, aby byl náš život plný zvratů, minel i tref. Nemáme ho tak docela pod kontrolou, i když se právě pro to budeme snažit udělat všechno na světě. Nakonec nám do toho stejně někdo hodí vidle, což je na jednu stranu šílené, ale na druhou vlastně zábavné.
Zkuste si to užít.
(psáno pro reflex)
