I když mám rád populárně naučnou publikaci Jamese Kakaliose Fyzika superhrdinů, nejsem tak úplně fanda superhrdinských komiksů. Hlavní (a ostatně ani vedlejší) figury následujících tří výborných komiksových knih, které bych vám chtěl doporučit, ovšem taky nejsou žádná ořezávátka. Jde o chlápky (jo, je to genderově trochu nevyvážené), kteří se vymykají obyčejnosti. A jeden z nich je opravdový superpadouch.
Nejkouzelnější je komiks s lapidárním názvem Plečnik (vyd. Grada) o architektovi, jehož stopy najdeme i v Česku a před jehož dílem se sklánějí nejen historici architektury. Krajanově životnímu příběhu se věnují Slovinci Zoran Smiljanič (kresba) a Blaž Vurnik (scénář) a dělají to opravdu báječně, hrozně mě baví hlavně kresba a práce s plochou stránek. Je to lehké, přesné, trochu edukativní. Dovolil jsem si v jedné z bublin vypíchnout Plečnikovu repliku, která nezestárla a mohla by se tesat do kamene i dnes. A není úplně lichotivá.
Možná vás taky někdy napadlo, jaké to je, být geniální – že by to mohl být báječný život. Třeba umět hrát šachy alespoň jako Bobby Fischer. Nejmladší americký velmistr všech dob, mistr světa, trochu blázen, který si žije ve svém světě, v němž je mu dobře. Jenomže Bobbymu ve finále úplně hráblo a konec života trávil v pekle paranoie. Na tuhle cestu nás berou Julian Voloj a Wagner Willianv komiksovém albu s názvem Černý a bílý: Vzestup a pád Bobbyho Fischera (vyd. Grada). Dovedl bych si představit kresbu strašidelnější a naléhavější, ale i tak, jak je, plní svou funkci a pro první seznámení se šachistou, který výrazně zasáhl do světových dějin nejen jako jeden ze symbolů epochy studené války, je ideální.
A slibovaný superpadouch? To je Adolf Eichmann, vzorný otec a technolog zabíjení, jehož oběti se počítají na miliony. Francouzská historička Marie Bardiaux-Vaiente napsala scénář ke komiksu Peklo je prázdné, ďáblové jsou mezi námi (vyd. Argo), v němž na půldorysu soudního procesu, který s Eichmannem probíhal od 11. dubna roku 1961 v Jeruzalémě, znovu otevírá otázky viny a trestu. Zrovna v současné situaci si můžeme právě tyhle otázky pokládat znovu. Není to povzbudivé čtení. A o to víc je důležité.
(psáno pro reflex)
