Ve čtvrtek 12. 1. 2023 bude v ústeckém muzeu přednášet profesor Bárta a tématem bude doba faraona Tutanchamon. Řeč bude samozřejmě také o historii a důsledcích objevení jeho hrobky před sto lety, jejíž význam je důležitý především proto, že právě tato hrobka byla objevena v nepoškozeném stavu, což se do té doby nikdy nepodařilo. A vlastně ani potom.
Problém je, že kapacita největšího přednáškového sálu v Ústí nad Labem je už v tuto chvíli zcela zaplněna a kdo si včas nerezervoval místo, už se dovnitř nedostane, což jena jednu stranu skvělá zpráva (kdo by to v Ústí řekl, že?)) , na druhou stranu ten, kdo nebyl dostatečně rychlý má ve čtvrtek odpoledne volno…
Ale i pro tyhle opozdilce máme dobrou zprávu.
Přednáškové turné pana profesora Bárty je spojeno s vydáním knihy Tutanchamon je spojeno s vydáním knihy Tutanchamon, ze které se spoustu (a asi ještě víc) informací o tomto faraonovi dozvíte také. Knihu vydala brněnská Jota je k dispozici jak jako kniha, tak jako e-kniha a můžete si v ní listovat klidně za pět minut (->tady).
Já už to dělám a mohu s klidem říci, že je to další z těch knih, které mi vydrží celý život, protože tolik informací zpracovat a nějakým způsobem vstřebat mi bude trvat hodně dlouho, co je ale podstatné je možnost uvědomit si ten fascinující rozměr času a moje schopnost — neschopnost uvědomit si ho v celém rozsahu.
Lidský život sám o sobě dovoluje vnímat to, co zažili naši prarodiče a odhadovat, co asi čeká naše vnuky, tady se ale vracím v historii pět, šest tisíc let zpět a díky archeologům a jiným vědcům si můžeme udělat celkem přesnou představu, jak žili naši přeci tehdy.
Druhá věc, která mě nepřestává fascinovat je dokonalá práce umělců a stavebníků (protože tu práci si můžeme reálně prohlédnout a docenit!) a lámat si hlavu s tím, jak byli šikovní a jak to dokázali obzvlášť když ji porovnáme co dokážeme sami (jako jedinec; ne, jak stavím já, to opravdu nechcete vidět), ale i jako celá společnost dnes vybavena docela jinými nástroji a prostředky, které máme k dispozici.
(Na ufony, kteří Egypťanům řekli jak na to nevěřím.)
Mimochodem, kniha Tutanchamon obsahuje také druhý fascinující příběh, příběh objevitele hrobky Howarda Cartera:
1. listopadu téhož roku Carter začíná svou poslední sezónu v Údolí králů. Bezpochyby se nacházel v psychicky obtížné situaci – zbýval mu jeden pokus, a to bez garance, že jeho teorie o poloze Tutanchamonovy hrobky je správná. O pět dní později egyptský chlapec Hussein Abd el-Rassul, který měl na starosti zásobování dělníků a expedice vodou a celý den ji přivážel na oslíkovi z údolí Nilu, náhodou při usazování hliněných nádob v písečném podloží narazil na kamený schod. Záhy bylo zřejmé, že se jedná o vxhod do doposud neznámé hrobky. Carter nechal celý vstup vyčistit a u posledního schodu narazil na zeď s otisky pečeti ochránce pohřebiště, šakalího boha Anupa, pod kterým byla schématická znázornění devíti zajatců — nepřátel Egypta. 6. listopadu 1922 poslal hraběti Carnarvonovi následující telegram:
Konečně jsme učinili v údolí nádherný objev. Úžasnou hrobku
s původními pečetěmi. Vše jsme znovu zasypali do Vašeho příjezdu. Gratuluji. Carter.
Předpokládám, že podobná přednáška kterou ti šťastnější z vás uvidí ve čtvrtek bude brzo k dispozici na youtube, profesora Bártu tam ale najdete už teď. Za shlédnutí stojí z poslední třeba ty, které se týkali předposlední Bártovy knihy Sedm zákonů a vyhlídek každé z civilizací na to že přežije (sama sebe). Egypťanům se to svým způsobem podařilo. A nemysím tím letoviska v Hurgádě).
