Nečekal jsem tak jasné vítězství v prezidentské volbě, některé zprávy, které v jejím průběhu přicházely, byly znepokojující (volí celý Chanov!), a tak jsem si sumíroval různá hodnocení. Ale všechno je nakonec jinak.
Co se stalo? Dřívější ministr financí, premiér, předseda opozice, poslanec a teď prý možná pouze pan Babiš prohrál volby i v Ústí nad Labem?
To snad není pravda! Hodí mi vidle do zaběhaných stereotypů i Ústí nad Labem?
Je to zlé, ale ne zas tak strašně zlé, protože když se podíváme na výsledky podrobněji, zjistíme, že ve městě Ústí Petr Pavel sice vyhrál o celých devětadevadesát hlasů, co je někde na hranici statistické chyby, a to nějak rozdýcháme, ale třeba v Neštěmicích je poměr hlasů obrácen zrcadlově proti výsledkům celostátním.
Když budeme kontrolovat výsledky menších obcí (třeba té, kde žiju, ach bože!, já), jsme zpátky u hlubokého povzdechu a mudrování nad příčinami stavu těch zatracených a nechtěných Sudet.
Za zmínku stojí, že když na mapách opustíme Ústecký kraj a přesuneme se do kraje Libereckého, kde by teoreticky měly být podobné podmínky, a tedy i podobné výsledky hlasování, tak tomu tak docela, kromě skutečně hraničních a úplně zapomenutých obcí, není.
V Ústeckém kraji by Andrej Babiš celkově zvítězil s téměř desetibodovým náskokem, v Libereckém kraji vítězí Petr Pavel o devatenáct procentních bodů.
Kde je zakopaný pes?
Touto otázkou se před několika lety zabýval politolog z ústecké katedry politologie Filosofické fakulty UJEP Petr Bláha, a i když se současná situace může v drobnostech lišit, možná bude dobré si jeho úvahy připomenout:
Aussig a Reichenbergjsou města v oblasti, které se ne zcela úplně přesně říká Sudety, což poznamenalo jejich vývoj. Mnichovská dohoda na podzim roku 1938 připojila území ke Třetí říši a české obyvatelstvo se muselo stáhnout do vnitrozemí, jakkoliv se zejména v Liberci jednalo o minoritu. Poválečný osud byl na první pohled také stejný, kdy se naopak odsouvalo obyvatelstvo německé a bylo nutné dosídlit území českými obyvateli, takřka za každou cenu. To se nutně projevilo na kompletním zpřetrhání kulturních a historických vazeb, které zde zkrátka absentují.Tak proč jsou obě města úplně jiná?
Ústí nad Labem, krajské město s univerzitou o cca deseti tisících studentů, je ve večerních hodinách městem duchů. Aby ne, když zde absentuje solidní hudební klub a kulturu zde více či méně drží de facto pouze Činoherák, který ale rozhodně nemá potenciál stát se masovou záležitostí. O smutné realitě pak vypovídá i skutečnost, že si univerzita prakticky nechala ukrást Majáles soukromou agenturou, která ze studentské akce udělala továrnu na prachy.Studentský život nula, nula, nic.
V Ústí se ale nedaří prakticky ničemu, strukturálně postižený kraj je místem, kde budete obtížně hledat sponzory na cokoliv, takže se nemůžeme divit, že zde fotbal i hokej funguje v rámci průměru druhých nejvyšších soutěží, respektive živoří a je závislý na financích od města. Průmysl je zde značně omezený a hlavní devizou je zničená krajina v okolí Mostu. Vědecký park Nupharo v Libouchci měl ambice stát se špičkovým pracovištěm a namísto toho skončil v insolvenci a posledním známým vlastníkem stamilionového objektu je čtyřiašedesátiletý zámečník z Hlučína. To je jen smutná ukázka toho, jak se v Ústí žije a daří.
To Liberec rozhodně nedisponuje zplundrovanou krajinou, spíše naopak. Za rohem jsou Krkonoše, Jizerské hory jsou na dosah. Kulturní život zde rozhodně netrpí nouzí a i ten zmiňovaný sport je zcela jinde. Hokej i fotbal patří k tomu lepšímu v nejvyšších soutěžích, občas i k tomu nejlepšímu. Roku 2009 se zde konalo mistrovství světa v klasickém lyžování, které mělo sice ekonomicky poněkud tragickou dohru, ale konalo se. Je až zarážející, jak rozdílná mohou být dvě města spojená tak výrazně společnou minulostí.
Konec citace.
Stejné, nebo alespoň podobné úvahy, jak vidíme, nejsou nové. Známe stav věcí a vlastně dokážeme dost přesně definovat jeho příčiny. Jenom začít konat a status quo měnit se nám nějak nechce.
