Obrázek, který vidíte v úvodu tohoto článku, nakreslil před lety kolega Michal Hrdý, a i když i tenkrát to byl tak trochu fórek, tak to taky fórek nebyl, protože ta kresba vznikla při příležitosti výstavy v muzeu ve Vysokém nad Jizerou, čímž chci mimo jiné říci, že ačkoli to tak vždycky nevypadá, kreslíři sdružení kolem časopisu Sorry byli někdy velmi kulturní lidé. A někdy ne.
Každopádně jak jde čas a oponu trhá na kusy, ta afinita a fandovství na instituce typu muzeum je stále větší, a i když třeba Michal si to s námi už neužívá († 2003), věřím, že dneska by se z muzea nehnul, v případě toho ústeckého, o kterém bude dneska řeč, by maximálně občas zašel naproti k Beránkovi.
Prostě věřím, že kdyby na to přišlo a přečetl by si: „Teroristický útok lepidlem na muzejní exponáty známý například z loňského listopadu z Milána a z dalších míst západní Evropy včera zosnovali aktivisté i v prvním českém muzeu“ –a měl by chvilku času, šel by taky. Teď musím za něj chodit já.
Dva radikálové ze skupiny říkající si „Vyžvejklá bambule“ se rozhodli v Muzeu města Ústí nad Labem přilepit k modelu mamuta. „Protestujeme za mír a proti bídě,“ prohlásil Radim Neuvirt těsně potom, co si dlaně potřel kancelářskou lepicí pastou a pevně je přimknul ke klům. Naštěstí kůže nepřilnula a ani opakované pokusy nevedly ke kýženému cíli.
„Chtěli jsme na mamuta použít lepidlo Mamut glue, ale obávali jsme se, abychom neúmyslně nedělali výrobci reklamu a nebyli nařčeni ze zištných pohnutek,“ vysvětlil chybnou volbu lepidla druhý z radikálů Jiří Blackfoot Šerý. Ten si pojistil pevné spojení s exponátem ještě policejními želízky. Avšak jejich zamknutí na ohon mamuta se taktéž ukázalo jako nepevné. Neúspěch nakonec útočníky odradil od původního plánu okupovat muzeum hodiny, možná i dny. Poučeni ze zahraničních příkladů si s sebou proto původně dokonce přinesli i kýbl na vykonávání potřeby a nápoje jako šampaňské a pivo pro udržování pitného režimu.
Členové skupiny „Vyžvejklá bambule“ se museli spokojit jen s drobným rozruchem mezi návštěvníky, který svou akcí vyvolali, byť se hlasitě dožadovali příchodu policie a masmédií, avšak bez odezvy.
„Mamut naštěstí utrpěl jen drobné rozcuchání srsti. Jediným větším následkem bylo potřísnění kamenné podlahy šampaňským, kterým si před odchodem drze připili,“ shrnul škody vedoucí historického oddělení Muzea města Ústí nad Labem Martin Krsek. Jak na základě incidentu konstatoval ředitel muzea Václav Houfek, Muzeum města Ústí nad Labem napříště zakáže vstup návštěvníkům s lepidlem a kbelíkem…
Celkem přesný popis je převzat z facebookového profilu muzea, což mimo jiné znamená, že jeho pracovníci si magory, kteří do jeho budovy vstupují, hýčkají, protože správně pochopili, že právě takoví muži a ženy, respektive jejich dílo, se někdy v budoucnosti stane chloubou jejich sbírek.
K celé akci mohu jako její účastník-pozorovatel dodat, že po ní následovala beseda o těch, kteří se lepí opravdu na fest. A výsledkem bylo usnesení, že tento způsob protestů naše rozvinutá kapitalistická společnost odmítá a hrubě s ním nesouhlasí.
Účastníci akce se potom spořádaně rozešli plnit svoje pracovní povinnosti, ulepený mamut se vrátil do muzejního fundusu a skuteční demonstranti proti ekologickým katastrofám a uhlíkové krizi odletěli rekreovat se do Thajska.
Zlatý vlastně Ústí.
(psáno pro hlídacího psa)
