Tvarem zvaným Česká brána, který se nalézá v lesích nedaleko Hrádku nad Nisou v údolí Bílého potoka zvaného též Weissbachtal.
„Nejedná se o hojně navštěvovanou lokalitu, ale o to víc bude zajímat ty, kteří mají při svém putování rádi klid a tichou krajinu,“ uvedla Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.
Vyšší z dvojice skal již leží podle hraničního znaku v Německu. Mezerou mezi oběma skalami prochází státní hranice a stará, dnes již nepoužívaná vozová cesta. Na skalách je vedle novodobých hraničních znaků vyryto také několik písmen s letopočtem 1831.
Ve středověku údolím procházela takzvaná Lužická zemská stezka, vedoucí z Čech přes Mimoň a Jablonné do Žitavy. K její ochraně patrně sloužil i hrad Větrov na nedalekém Loupežnickém vrchu. Za Jana Lucemburského ve 14. století byla cesta převedena z Jablonného kratším směrem přes Petrovice a Lückendorf, čímž se údolí Bílého potoka vyhnula.
Po obou stranách údolí jsou ještě další pískovcové skály, vyhledávané hlavně horolezci.
