Stalo se, co se muselo stát. Srdce zavolalo a já pocítil potřebu zas po třiceti letech vyrazit do Francie. Co na tom, že je půlka března, co na tom, že jen na pár dní, co na tom, že jen na kousek – do Lotrinska. A pěkně po vlastní ose, jak to mám rád a na vlastní pěst jak je to pro mě nejsvobodnější. Ostatně moje třicet let zanedbaná francouzština je mi oporou…
Jako cíl byla určena oblast města Nancy, což je lotrinská metropole, jeho hlavní náměstí si považuje samotné UNESCO, a vůbec je tam asi spousta zajímavých věcí. Pro místní automobilisty to znamená sjet dolů ku Praze, pak celá D5, která se změní v celou A6 a pak u Saarbrückenu doleva … tak jednoduché to je … a kupodivu i bylo. A pak už jen kousek do té Francie. Je však dobré podotknout, že tu přece jen panují trochu jiná měřítka, takže tím „kouskem“ je míněno asi sto kilometrů venkovem, což převedeno do Čech vás z pohraničí bezpečně pošle vždycky do Prahy.
Nicméně cesta jakkoliv klikatá nás nakonec dovedla až do cíle – do městečka Toul, asi dvacet kilometrů za Nancy. Ve štítu budovy hotelu se skvěl secesní nápis La Comédie, což leccos napovídalo. A odtud i první francouzský postřeh – všichni, se kterými přijdete do styku (a pokusíte se mluvit francouzsky) zajímá, odkud že to jste. Odpověď Republique Tchéque u všech vyvolá alespoň zdvihnuté obočí. No není to tu Paříž nebo Riviéra, kde se turisti strkají po kolonádě… Myslel jsem, že top příhodou na toto téma bude reakce jednoho prodavače (zjevně ze středního Východu) kdy na moje République Tchéque se na mě zkoumavě podíval a pravil „Jak se maš? Dobrý den!“ načež jsme zůstali oba udiveni já, že tu uslyším češtinu a on, že tu potká Čecha. Jeho příběh jsem se ale nedozvěděl. inu, další zákazníci čekali. A navíc hned venku před krámem bylo vše přebito místním bezdomovcem, který se mě bezzubou francouzštinou (to je fakt už pro zkušenější mluvčí) ptal na totéž. Když jsem mu prozradil to sladké tajemství, vyvalil oči, vykřikl Ukrajina!, a zmizel v uličkách toho středověkého městečka.
