Ty dva názvy knih (a teď a tady i komiksů) jsou ikonické samy o sobě, a navíc jako by určovaly některé kapitoly našich životů. Třeba ten první platí bezpochyby minimálně celý poslední rok a vlastně čím dál tím víc, alespoň pro nás v pupku Evropy určitě.
Na druhou stranu můžeme říci, že když Herbert George Wells tu knihu psal a v roce 1898 vydal, měl o válce světů vlastně ještě hodnou a romantickou představu. A jestliže čtenáři byli tenkrát vyděšeni, netušili, co jejich potomky čeká, až budou sledovat zprávy ze světa (i ze sousedství) několikrát denně každý den a že se u toho budou třeba cpát rakvičkami se šlehačkou a zajídat je věnečky…
Každopádně stála obě jmenovaná díla na začátku žánru vědecko-fantastické literatury, sci–fi s dystopickým vyzněním, literatury, která zmohutněla a sama o sobě se stala průmyslovým oborem.
Tím, že obě knihy byly více méně první svého druhu, a hlavně tak dobré, vztahují se k nim stále i po více než sto letech nejen čtenáři, ale také autoři.
V roce 2017 tak ve francouzském vydavatelství Glénat vyšly dva komiksy, jejichž scénáře napsal na motivy oněch románů Dobbs a kresby se ujal v prvním případě Vicente Cifuentes a v druhém Mathieu Moreau. Letos tuhle publikaci vydalo Argo.
Komiks Wellsovým románům sluší. Předloha je dostatečně dynamická a výtvarná, aby dovolila autorům kresby se pořádně vyřádit a zprostředkovat sci-fi pravěk i těm, kdo nechtějí jenom číst.
A vrátím-li se na začátek tohoto textu, fungují tyhle dva komiksy paradoxně i jako stroj času, který nás přenese do doby, kdy byl svět ještě v pořádku.
(psáno pro reflex)
