Ortodoxní výletníci nad městy ohrnují nos. Jednak je tam podle nich málo stromů, zvířat a vůbec divočiny a naopak moc aut, asfaltu a lidí a jednak jsou přesvědčeni, že obcházení barů, restaurací a kaváren nemá s opravdovou turistikou nic společného. S tím ovšem nemohu souhlasit. City treking totiž může být stejně náročný jako výšlap do Alp, stejně dobrodružný jako cesta amazonským pralesem a stejně objevný jako výprava na Mars. Stačí jen nechat auto doma, zbytečně se nevozit městskou hromadnou dopravu, ale šlapat pěkně po svých: na procházku i na túru, do práce i na nákupy, k lékaři i do banky, do muzea i do hospody.
Výhody city trekingu
Jasně, výlety do luk a lesů jsou fajn, taky je mám rád, stejně fajnový však bývá i city treking. Navíc má spoustu výhod. Města jsou průchodná i v době, kdy je v přírodě moc sněhu nebo bláta. A pokud začne pršet, snadno se lze schovat do galerie nebo do kavárny. Na jednom místě tam je koncentrováno tolik zajímavostí, co v přírodě na několika kilometrech čtverečních, ať už jsou to historické památky, umělecká díla, technické unikáty, moderní architektura, lidová tvořivost, street food nebo různé vyhlídky a zákoutí. Podobně rozmanitý je výběr city trekingových tras: značených i neznačených, náročných i nenáročných, legálních i nelegálních.
Ani s divočinou to ve městech není tak špatné, jak se traduje. Jen nebývá panenská jako v přírodě, nýbrž uměle udržovaná či rumištní. Ruderální vegetace většinou nekontrolovaně bují, takže bývá prostupná pouze s velkými obtížemi. Na výpravy do městské džungle proto doporučuji mačetu nebo aspoň dobrý nůž. A pokud chcete něco ještě dobrodružnějšího, vyzkoušejte urbex čili průzkum opuštěných domů a továren. Ale pozor: při přelézání zdí a ostnatých drátů, potyčkách s ochrankou a pohybu v objektech s narušenou statikou jde opravdu o život. Neméně adrenalinové pak bývá i přecházení na červenou nebo dobíhání tramvají a trolejbusů.
Palladium země české
Já osobně provozuji city treking pravidelně, nejčastěji cestou do práce, na nákupy anebo k lékaři. V taxíku jsem neseděl roky, rikšou zásadně nejezdím a příliš nepoužívám ani městskou hromadnou dopravu. Na delší city trekingové trasy pak vyrážím v zimě, anebo pokud hrozí dešťové přeháňky. Poněvadž mám celodenní volno pouze v neděli, nemůžu si vybírat, kdy půjdu na výlet, ale výhradně, kudy ten výlet povede. Z mého domovského Ústí se dá naštěstí vyrazit kamkoliv: nejen do Krušných hor, kde většinou bývá tak hnusně, že by tam psa nevyhnal, ale třeba do úrodné polabské nížiny, kde lze domestikované vlky venčit celoročně.
Jednu z mých nejoblíbenějších city trekingových lokalit představuje souměstí Stará Boleslav – Brandýs nad Labem. Jednak proto, že tam vlak z Ústí jede necelou hodinu a půl, a jednak proto, že tam bývá snesitelně i v době, kdy za Portou Bohemicou leje jako v Blade Runnerovi. Navíc se tam nachází řada historických památek a dalších zajímavostí: nejen bazilika sv. Václava, kde došlo k legendární bratrovraždě, ale také zámek, kam se pravidelně jezdil ukrývat paranoidní Rudolf II., lužní lesy kolem soutoku Labe a Jizery a hlavně slavné Palladium země české, tedy kovový reliéf Madony ze 14. století, který je stejně významný jako korunovační klenoty.
Tajný tip
Mezi Starou Boleslaví a Brandýsem vede nespočet značených i neznačených tras. Stačí si jen vybrat tu pravou. Úplně nejlepší je podle mě tenhle patnáctikilometrový okruh->
Projdete na něm vše podstatné a zároveň se vyhnete zdlouhavé cestě podél frekventovaného přivaděče na libereckou dálnici. Určitě se běžte podívat do baziliky Nanebevzetí Panny Marie, kde je vystaveno zmíněné Palladium (o víkendu tam prohlídky začínají v 10:00, 14:00 a 16:00) a taky na starý židovský hřbitov. Pokud bude uzavřený, zkuste zadní branku vedle křížku na Kostelecké ulici. Třeba budete mít štěstí.
