Pawluschu znám z devadesátek, z divokých devadesátek, aby bylo jasno, takže ta naše potkávání byla veselá a zároveň mi zůstávají trochu zahalená v mlze, ale jsou nezapomenutelná. Pohybovali jsme se v blízkosti baru v Malostranské besedě a partičky Prohrála v kartách. Pankáč. Spíš z přesvědčení a přístupu k životu než nějakým čírem na hlavě. Na takové detaily neměl kdy.
Pak jsem ho ztratil z očí. Netušil jsem, že se vypracoval na špičkového znalce poměrů na Blízkém východě, zcestovalého weltmana a ceněného analytika. To mi došlo až teď, kdy jsem přečetl (na dva dechy) jeho knihu Proč Alláh stvořil kalašnikov (vydalo Argo).
Možná víc než jeho erudice mě potěšila skutečnost, že zůstal pankáčem (čtěte člověkem).
Kniha je rozdělena do tří rozsáhlých kapitol. Ta první se věnuje Afghánistánu a Pákistánu, druhá Izraeli a třetí Palestině.
Není to encyklopedie, struktura je volná, klame tělem. Pawwluscha nastražil pastičky (někdy) opileckých, často veselých historek, jež dohromady tvoří velmi plastickou mozaiku. Z té vyvstává jasný obraz oblasti, kterou my ve střední Evropě – a u nás, v jejím pupku, speciálně – vnímáme (v lepším případě) prostřednictvím schematických zpráv tu z lepších, tu z horších zdrojů očesanou na základní teze (hodnej – zlej). Ztrácíme při tom ze zřetele milióny lidí, kteří v ní prostě jenom žijí, aniž si to vybrali, jsou limitováni kulturou, v níž vyrostli, a vysokou politikou, která s nimi šibuje stejně jako s námi.
Dobrá práce, dobře zvolený slovník a hodně znalostí podpořených osobní zkušeností.
Ve stejnou dobu vydala brněnská Jota knihu Mozaikou Íránu. Její autorka Lenka Hrabalová píše podobně zasvěceně a zaujatě o zemi, jež sousedí s těmi, o nichž byla řeč do této chvíle, a rozšiřuje nám tak vhodně obzor. Její tón je přece jenom poněkud jiný, putujeme hlavně po historických lokalitách a autorka má dar ve čtenáři vyvolat chuť zabalit si baťůžek a vyrazit…
I když je Lenka jaksi hodnější než Pawluscha, pomáhá nám stejně jako on na historických skutečnostech vysvětlit, proč jsou věci tak, jak jsou. A myslím, že my tak budeme na zpravodajství ze zmiňovaných zemí už hledět jinýma očima.
(psáno pro reflex)
