Na tradiční Vítání ptačího zpěvu, což je akce, kterou každoročně na prvního máje v Česku pořádá Česká společnost ornitologická, jsem se v nedělním ránu vypravil z několika důvodů. Především proto, že mám rád Vaška Berana, zapáleného ornitologa a celkově hodně přírodního člověka z přírodovědecké sekce ústeckého muzea. To je ten, co se neváhal zastat zazděných rorýsů při rekonstrukci nejmenované mateřské školky. Taky leze na vysoké komíny, kde staví budky pro sokoly, kontroluje jejich hnízda v době mláďat a sokoly kroužkuje a sleduje.
Druhým důvodem byla zvědavost kolik nadšenců se v neděli ráno na pátou hodinu před zoologickou zahradou sejde. Věřte nevěřte, byla to poctivá třicítka lidí napříč generacemi. Mnozí z nich chodí na tuto akce pravidelně a opakovaně.
Tříhodinová pouť po ústecké ZOO v probouzejícím se dni byla úžasná. Postupně se ozývající zpěvy od ranních ptáčat až po ty později vstávající doplňoval Václav Beran množstvím zajímavých informací. Víte například, že nejpočetnějším druhem u nás je sýkora koňadra spolu s pěnkavou obecnou? Že kos, žijící ve městech, získává postupně genetické odlišnosti od kosa, žijícího v divoké přírodě? Že někteří ptačí samci se o mláďata starají velice intenzivně? Co to jsou hladové pruhy na ocasních perech sýkory koňadry? Nebo třeba, že podle zpěvu může zkušený ornitolog poznat, v jaké fázi hnízdění určitý ptáček je? A taky, že holub hřivnáč zpívá vysyppytlík vysyppytlík vysyppytlík, zatímco hrdlička „pytlíkhub pytlíkhub„?
Byl jsem překvapen, jak pestré složení zpěvného ptactva na jednom místě může být. Postupně jsme slyšeli kosa, sýkoru, pěnkavu, červenku obecnou, vrabce domácí, zvonohlíka zahradního, rehka domácího (to prý je opravdu ranní ptáče), pěnici černohlavou, zvonka zeleného, králíčka ohnivého, brhlíka… a některé jsme mohli díky dalekohledu ve větvích i spatřit.
Ovšem nevšední zážitek nastal v okamžiku, kdy jsme s Václavem Beranem kontrolovali jeho ornitologické sítě, které jsou v ZOO rozmístěné. Nejen, že jsme se mohli podívat na klasické kroužkování, ale především jsme měli ptáčky opravdu hodně zblízka a na domak a šťastlivci si mohli okroužkovaného ptáka poté vypustit. No řekněte, kdy jste na ruce drželi kosa, sýkorku nebo rehka?
Takže veliké díky za úžasný vstup do slunečné poslední dubnové neděle!
