Kdysi to původně byla malá oslava narozenin Petra Barančíka, jednoho ze zakladatelů. V poslední květnové sobotě se při jubilejním desátém provedení lokálního hudebního festiválku Mezi Dvorci sešlo v parku TGM nedaleko Činoherního studia něco kolem pětistovky gratulantů. Přičemž je třeba vzít v potaz, že v samotném Ústí probíhaly hned dvě velké akce a v nedalekých Teplicích velice populární Zahájení lázeňské sezóny.
Hlavou, srdcem a výtečným moderátorem celého dění je herec Jan Plouhar, který úderem sobotního poledne přivítal zatím nesmělou hrstku diváků, z nichž většinu tvořili rodiče dětí Tanečního kroužku Jasmine. Ten se totiž svým roztomilým vystoupením zasloužil o zahájení celého desetihodinového maratonu.
Nevděčnou úlohu zahřívačů podia i aparatury si letos zkusili tepličtí hardrockoví THE SCHMELZ, kteří ale měli s sebou slyšitelnou klaku fanoušků.
Ústečtí folkrockoví FRIDRICH & FRIDRICHprý původně vznikli z folkrockopunkoakusticdua. Mají mezi sebou opravdu výbornou zpěvačku Zuzanu Ulrichovou a tvoří vlastní věci, které mají hudební vtip a vtipné texty, plné slovních hříček. Třeba tu o Karlovi, co zapomněl na poště váček (s penězi), z čehož byla poštovní úřednice pěkně nevrlá. Moc se mi taky líbilo, že „zvířátka maj v lese mejdan, budou kalit celej tejdan“ . Pokud je budou pořadatelé zvát i v jiných ročnících, přimlouvám se za pozdější čas, aby je vidělo a slyšelo co nejvíce lidí. Zaslouží si to.
Park se začal postupně zaplňovat, když nastoupila mladičká partička YOULIE s příjemným rockmetalem nebo něčím tomu hodně blízkým. Byli milí a živočišní a jejich zpěvačka pohledně svůdná.
Zajímavým intermezzem bylo drummer onemanshow čtrnáctiletého Šimona Flesara, který na několika rockových peckách (Redhoti, System of a down a jiné) názorně předvedl, jak to vypadá, když má člověk talent a píli. Výborné, obdivuhodné.
Lidí přibývalo a Pája Gajdošíková s violoncellistou Františkem Kroupou, takto MALÉ POČKÁTO, opět předvedli laskavou a nádhernou písňovou poezii, rozněžnili atmosféru a připravili půdu pro premiérový koncert ústeckých TAŠI DELÉ, což je další z projektů Pavla Nepivody a Hynka Vernera s jeho manželkou Janou, která v kapele obstarává hlavní pěvecký part. Kapela je poctou Zuzaně Navarové a velmi zdařile reprodukuje její písně sólové i s Nerezem. Kapela měla už opravdu obstojný kotel, který většinu písniček zpíval s sebou a byla to velmi zdařilá premiéra.
Návštěvnický dav houstl a houstl a všichni už byli natěšení na hlavní hvězdu a vyvrcholení celého mejdanu. Výborným předskokanem se ukázali být slováčtí 12:PIET z Nivnice, kteří svou slovácko-balkánskou diskoškou s přidrzlými texty nadchli a rozskákali a pěkně nažhavili už opravdu hustý kotel pod podiem i v blízkém okolí. Jejich enyky benyky kliky be, ty si piča a já ne mi bude v hlavě znít asi už napořád.
A protože nedošlo vůbec k žádnému skluzu, což je obdivuhodné, přesně ve 20.30 se přiřítila na podium valmezská legenda MŇÁGA A ŽĎORP se stále neuvěřitelně vitálním Petrem Fialou. To už tančili a zpívali snad všichni, kteří v parku byli. Pro mne obrovská nostalgie, tuhle kapelu jsem (tehdy ještě v námořnických oblečcích) viděl poprvé naživo před třiceti (sic!) roky v legendárním Tukanu, kam se tenkrát nacpala snad tisícovka lidí. Měli za sebou první album Made in Valmez, které jsme všichni znali nazpamět a byla to láska na první poslech. Trvá dodnes a těch živáků mám za sebou pěknou řádku.
Nadšení a radost neměly meze až do poslední noty a bouřlivých ovací.
Tož pánové Petře Barančíku a Jendo Plouhare, moooooc děkujeme. Bylo to výýýýborný! Na viděnou za rok!
