Touhle dobou, kdy se spousta lidí chystá na festival do Karlových Varů, vzpomínám na jiný, poněkud menší mezinárodní filmový festival, jehož vznik ovšem s tím karlovarským bezprostředně souvisel.
V roce 1995 se odehrávala jedna z klasických českých žabomyších válek. Karlovarský filmový festival převzala parta kolem Jiřího Bartošky a lidé kolem Antonína Moskalyka, kteří byli z Karlsbadu jaksi odejiti, si vyrobili konkurenční projekt – pražský festival Zlatý Golem.
Spor se nakonec soustředil na to, komu bude přiřknut status festivalu označený písmenem A, což, myslím, doteď nikdo pořádně neví, co je a k čemu je to dobré, ale bojovalo se o to písmenko vehementně, což se projevovalo zejména tak, že tisková konference stíhala tiskovou konferenci a ten hlouček žurnalistů, kteří o tomhle problému informovali veřejnost, jíž to bylo, jak už to tak chodí, úplně jedno, si o pauzách už ani nemohl říct, co je nového, protože se prostě viděli pořád.
Vím to, byl jsem jedním z nich.
A jak říkám, byli jsme všichni už tak okoukaní a neměli jsme si co říci, a tak jsem jednou, když jsme si balili fidlátka a přecházeli z jedné tiskové konference na druhou, prohlásil, že se na to vyseru a udělám si festival svůj. A že to bude festival kategorie Zet.
Kolega z ČTK, taky unavený, ale stále pohotový, po zpravodajsku utrousil: tak mi to pošli…
O pár dnů později, při psaní podobného sloupku, jako je tenhle, v časovém presu a při hledání námětu, vzpomněl jsem si na tu festivalovou anabazi a napsal o tom, jak bych si ten festival kategorie Zet představoval. A když už jsem to měl napsané, poslal jsem to kolegiálně i do ČTK, jako že jsem nezapomněl.
Myslím, že byl zrovna asi nějaký zpravodajský úhor, a stalo se tedy, že četka vydala zprávu o našem, konkurenčním festivalu, který jsem si vybájil. Převzaly ji tehdy všechny významné listy té doby a v okamžiku, kdy mi začal zvonit telefon s dotazy, jak to teda s tím festivalem vlastně bude, došlo mi, že jsem v problémech.
Zkrátím to. Při o to, jestli patří Áčko do Varů, nebo do Prahy, vyhrály Vary. A i my ten náš festival zvládli.
Dávali jsme cenu za největší podraz v oblasti audiovizuálního průmyslu (to by šlo furt, že?). Vyhrál tenkrát Vladimír Železný za Novu; cenu, sošku, kterou věnoval pan sochař Kamenický, si nevyzvedl. A další rok nám na vsi zavřeli kino, takže jsme ještě uspořádali první mezinárodní filmový festival bez filmů a potom se ukázněně rozešli.
Mimochodem, festival se jmenoval Sorrta, ale vžila se spíš Šenovská svině.
A já si na tu svini občas vzpomenu.
(psáno pro reflex)
(nějaké texty ještě tady a tady, nedokončené vzpomínky))
