Telefonoval mi kdosi z hlavního města zrovna ve chvíli, kdy jsem byl na tiskové konferenci k letošnímu ročníku akce, která se jmenuje Křišťálové údolí neboli Crystal Valley (protože my tady, na severu, jsme hodně mezinárodní). A reakce volajícího byla překvapivá: to bude asi nějaký veliký, že jo, mluví se o tom už i u nás v Nuslích!, což je reakce, které se často nedočkáme, mluvíme-li o akcích, jež se dějí u nás, na konci světa.
A je to tak, letos to, zdá se, bude veliké, protože když ředitel David Pastva vyjmenovával už asi čtvrt hodiny jenom to nejzajímavější, co nás letos čeká, ztratil jsem pozornost a rozhodl se, že se půjdu podívat jenom na to, na co narazím. A nenarazit do skla bude v tomhle případě prostě nemožné.
Jenomže nebylo v tomhle údolí, které se táhne od Jablonce nad Nisou až do Kamenického Šenova, vždycky takhle veselo…
Na konci devadesátých let seděli skláři v restauracích, pili pivo a neměli práci. V pecích se topilo jenom tak, aby úplně nevyhasly, a k tomu musel zavřít největší zaměstnavatel v oboru, Crystalex v Novém Boru. A ten nejenže téměř na rok omezil, až zastavil výrobu, ale ze světa tak zmizel i garant a organizátor Mezinárodního sklářského sympozia (IGS), které se tu konalo každé tři roky. Najednou nebylo nic.
Nálada byla neradostná, nebyla práce, nebyl kšeft, a i když jednotliví skláři třeba měli chuť sympozium uspořádat, neměli sílu, vůli a energii ho obnovit. Silný garant chyběl a zdálo se, že je po žížalkách. Navíc, skláři jsou výborní chlapíci, ale vztahy mezi nimi bývají někdy křehké. Jako… jako sklo.
A potom se stalo něco, co není úplně běžné.
Mezinárodní sklářské sympozium se rozhodla uspořádat novoborská radnice! Nelze zmínit všechny zasloužilé, ale duší akce se stala paní Forgáčová, pokaždé před ní smeknu.
IGS se v roce 2012 podařilo velice a vyneslo ještě jeden trumf: na tenhle ročník organizátoři pozvali výtvarnici Blanku Matragi. Ta tehdy v rámci sympozia vytvořila čtvery úžasné skleněné šaty, a hlavně do Nového Boru přivedla houfy novinářů. A paní Blanka mluvila nejen o své práci, ale hlavně o práci místních sklářů!
Nebylo to mávnutí kouzelného proutku, i když bych to tak dneska, po těch letech, klidně řekl.
Najednou byla práce. Hutě se nejen nezavíraly, ale dokonce otvíraly nové.
A tam někde je semínko, ze kterého vyrostla sláva a síla Křišťálového údolí.
Tak na to myslete, až budete ty křehké věci obdivovat.
(psáno pro reflex)
