Pokud byste se mě zeptali, které roční období mám nejraději, bez váhání odpovím, že to jsou poslední hezké dny, tedy takové, jež voní létem, ačkoliv kalendář dávno ukazuje podzim. Bývá teplo, nikoliv však horko. Brzy se stmívá a sluníčko vrhá podivně dlouhé stíny. Příroda už nebují, ale připravuje se ke spánku, zato se vší barevnou parádou. Poslední hezké dny totiž nejsou doopravdy letní. Představují jen milou vzpomínku na něco, co se jen tak nevrátí. O to víc si takové dny užívám. Každou volnou chvíli se snažím trávit venku, poněvadž dobře vím, že ideální počasí na výlety hned zítra může vystřídat mráz, inverze a Vánoce.
Výhody globálního oteplování
Letos se na mě globální oteplování usmálo. Nepamatuju se totiž, že bych někdy koncem září chodil na koupaliště. To je náplast za ty prázdninové pařáky, kdy se zdolávání kopců rovnalo sebevraždě. Zato teď se dá vyrazit kamkoliv, dokonce i po neznačených, jindy zarostlých a rozbahněných cestách. Současné teplo, slunečno a sucho přímo vybízí k návštěvě Krušných hor, jež se výjimečně neschovávají pod závojem mlh a mraků. Výšlap navíc můžete spojit se sběrem hub, kterých tam roste tolik, že se vám nevejdou do tašek a košíků. Jen si dejte pozor, ať si svoje polévky, omáčky a smaženice nepokazíte rozkošným, leč nejedlým hřibem kříštěm.
Přestože Erzgebirge v poslední době zažívají turistický boom, stále v nich existují místa, jež jsou téměř liduprázdná. Nejsou to samozřejmě Fláje, Komáří vížka, Klínovec, Bouřňák nebo Bezručovo údolí, nýbrž lokality bez rozhledem, hospod, parkovišť a stezek v korunách stromů. Velmi pěkný je např. okruh Krásný Les – Špičák – Oelsener Höhe – Oelsen – údolí Gottleuby – Krásný Les, který vede tudy ->. Najdete tam typické krušnohorské pláně, hluboko zaříznutý kaňon i pískovcový štít protnutý čedičovou žílou, a to na necelých třinácti kilometrech, jež se dají hravě zvládnout za pouhé čtyři hodiny.
Zlaté vietnamské večerky
Ke kapličce Panny Marie dole v Krásném Lese se pohodlně dostanete autem nebo autobusem, byť jeho jízdní řád nepatří mezi nejfrekventovanější. Odtud se vydejte doprava po červené k dálnici. Za ní uhněte doleva po neznačené, ovšem dobře patrné cestě nahoru na Špičák. Z něj pokračujte po zelené až do Oelsen, kde se na návsi můžete občerstvit u studánky. Hospoda nebo aspoň stánek s currywurstem v rohlíku tady totiž (stejně jako jinde v německém příhraničí) chybí. Zlaté české, respektive vietnamské večerky se smaženými závitky, špatně chlazeným pivem a umělohmotnými trpaslíky.
Za Oelsen odbočte doleva po zelené značce, která vás dovede až ke Gottleubě, tedy původně českému Rybnému potoku. Za hranicemi se však nenápadný čůrek vody mění na dravou řeku, jež do krušnohorského masivu vyhloubila dlouhou a hlubokou kotlinu ústící do Labe až kdesi u Pirny. Celkem měří neuvěřitelných pětatřicet kilometrů. Dole po proudu Gottleuby se dokonce nachází rozlehlá vodní nádrž Talsperre. Tu ovšem neuvidíte. Budete se muset spokojit s romantickými ruinami bývalého Meiselmühle těsně před německo-českými hranicemi. Do cíle výletu vám odtud budou zbývat necelé tři kilometry.
Tajný tip
Taky máte rádi rozhledny, ale nechodíte na ně, jelikož se bojíte výšek? V tom případě si výšlap kolem Krásného Lesa užijete dvojnásob. Na Oelsener Höhe totiž stojí jedna ze tří rozhleden v širokém okolí, na níž jsem zvládl vyšplhat i já, známý závratník. Přestože je nevysoká, nabízí úžasné výhledy na Krušné hory, Labské pískovce i Saské Švýcarsko. A které jsou ty zbývající rozhledny? První je Růženka na Pastevním vrchu a druhá Stradonka mezi Chrastínem a Stradonicemi. Všechny tři mohu vřele doporučit. Svůj neopakovatelný půvab mají v každém ročním období, nejen během posledních hezkých dnů.
