Když se v předprodeji na letošní Kult objevila inscenace Fifty, se kterou se do Ústí nad Labem měli vydat herci a herečky až z dalekých Dejvic, byly vstupenky v tu ránu vyprodané, protože do jejich divadýlka na Praze šest se dostat je skoro nemožné a tady hrají všichni ti Trojanové, Myšičkové a Melíškové…
Takže Severočeské divadlo bylo plné až po strop a mohlo se začít.
Hra Fifty, kterou napsal a režíroval Petr Zelenka je příběhem chlápka, který má zvláštní talent všechno podělat, jeho vztahy nejsou tak docela ideální (čí jsou?) a jeho stavby realizované po světě (neboť pán je architekt) ničí přírodní katastrofy. Aby bylo víc o čem hrát, dá autor hlavnímu hrdinovi jedinou touhu, která ho motivuje k dalšímu životu, protože jinak mu je — vice méně — všechno buřt, a to zažít sex ve třech a to je asi jediné, co potřebuje ke štěstí.
Mno, tahle expozice umožňuje vytvořit řadu vtipných situací, které Zelenka napsat umí a soubor hraje s chutí a přesným načasováním, o tom není sporu, ale celé to je jaksi umělé a nevěrohodné a divák (já) se nemůže zbavit pocitu, že se hraje, jenom aby se hrálo a je to celé o hovně o ničem.
Druhý, boční motiv, který je ve hře Fifty zabudován, je motiv prezidentské volby v roce 2018, kdy porazil Miloš Zeman Jiřího Drahoše, který teď, po pěti letech působí pouze anachronicky a to i přes to, že díky vítězství Miloše ke slibované trojce opět nedojde.
Aby bylo jasno, ta hra vlastně vůbec není špatná a dejvický soubor ji odehraje s velkým přehledem a samozřejmě si dovedu představit, že v repertoáru mnoha divadel by šlo o radostné oživení (se všemi nedostatky o kterých se zmiňuji), ale Dejvice? To opravdu myslíte vážně?
My venkovští, když zrovna nechceme absolvovat vyčerpávající martirium shánění vstupenek jsme odkázaní na recenze kolegů a potom s jistou nedůvěrou čteme, že hra Fifty byla vyhlášená inscenací roku a Ivan Trojan si za roli v ní vysloužil ocenění za herecký výkon roku 2022 (ceny divadelní kritiky) a nebo, že: Dejvické divadlo ve formě, jaká tu v posledních letech moc k vidění nebyla, (Vladimír Mikulka, nadivadlo.blogspot.com.)
Co se tam tedy hraje jindy, to bůh suď.
Hele: Dejvické divadlo si svou prací vytvořilo renomé vynikajícího divadla, kterému vždycky o něco jde. Je to skvělá vizitka, která se může proměnit v pastičku na myši… A potom: cvak.
Nakonec tedy nelze než souhlasit s jednou velkou divadelní fanynkou, kterou nelze podezírat z toho, že by do divadla nechodila a neměla přehled, když do jedné debaty napíše: My od toho žádné přesahy nečekali, takže nebylo ani zklamání.
Škoda.
