„…pro to tu nejsme, o tom mluvit nebudeme…“
„… tou dobou řekl premiér Babiš, že Karlovarský kraj je historicky nejhorší ve všem. To se mě osobně dotklo. Připadalo mi, že se o kraji mluví jako o nějakém zlobivém dítěti, o které nemá smysl se starat, protože stejně roste pro šibenici. A že by třeba stálo za to ptát se, proč je takové, jak mu bylo v minulosti ublíženo, kdo jej zneužil a kdo mu nenabídl pomoc, kdo jej nechal růst jako dříví v lese?“, říká autorka Marie Nováková (divadelní a rozhlasová dramaturgyně a autorka, absolventka oboru dramaturgie na katedře činoherního divadla DAMU. Spoluzakladatelka a umělecká šéfová nezávislého pražského divadelního souboru Tygr v tísni a Divadla VILA Štvanice.) o jedné z inspirací ke vzniku textu nejnovějšího kusu Činoherního studia KRAJINA SE SKLADY, který bylo možno ve světové premiéře zhlédnout v rámci divadelní přehlídky KULT.
Několik vrstev děje je zasazeno do vykořeněné krajiny západních Sudet, do průběhu časem od první světové války přes vysídlení německého obyvatelstva a téměř zmizení vesnic a měst z mapy až k současnému stavu s obrovskými plechovými halami skladujícími zboží. Krajiny několikrát přeskládané úprkem dějin země i Evropy až nakonec doslovně přeskládané a převrácené bagry a zastavěné skladišti. Do krajiny se sklady. Do bývalých kasáren přijíždějí vzpomínat stárnoucí pohraničníci, do ubytovny ke sladištím pracovat Poláci, Slováci, bosenští Srbové, jejichž existence se odehrává mezi halou a ubytovnou, mezi dřinou a spánkem. Za nocí se potkávají „s dušemi mrtvých, kteří stejně jako oni přicházeli, nevěda kam, a odcházeli, nevěda proč. Odkrývání ostatků ruských zajatců První světové války, původního německého obyvatelstva, dosídlenců, pohraničníků, prostitutek z východu. Ostatků, které byly nadzvednuty bagry a vzájemně promíseny při stavbě ocelových hal logistických center, která září nocí jako maják pro kamioňáky z celé Evropy.“
Pro mne osobně je Krajina se sklady tak trochu nevlastní sestrou Anšlusu, jiného kusu na repertoáru Činoherního studia (ostatně, ptám se, kam zmizel Anšlus? Potká ho podobný osud jako několik jiných her v minulých sezónách, které se ztratily bez derniéry a v tichosti?), jen trochu přímočařejší a stravitelnější. Stejně lehce mystická, stejně lehce depresivní jako krajina, o které se hraje, stejně bezvýchodná. Ale sdělná a potřebná, jakkoli se může zdát téma už mimo zájem. Krajina se sklady prostě do Ústí, potažmo do Činoheráku patří. Je navíc ozdobená velmi slušnými hereckými výkony, z nichž vyčnívá vynikající Lucia Čižinská, jíž napikovanou Elen, která jediná vidí všechny procházejcící se mrtvé duše, věříte v každém pohybu těla, v mimice i řečovém projevu. Radost sledovat. Kdybych měl použít příměr z fotbalového prostředí nákupu hvězd pro mančaft, jsa manažerem volal bych hlasem: KUPTE JI! Jo, ta by se mi moc líbila jako stálá členka souboru… A rozhodně zaujala i nejnovější akvizice činoherácké herecké šatny, výrazná Barbora Váchová v roli Grety.
Krajina se sklady není hrou veselou. Je však hrou vydařenou a jak už jsem napsal, hrou potřebnou. Věřím, že si ji ústečtí diváci najdou.
