Zatímco v roce 1970 se k hrobu svatého Jakuba Staršího vydalo necelých sedm desítek poutníků, vloni už jich byly statisíce. Většina z nich přitom nehledala Boha, ale sama sebe, ačkoliv si mohla zapnout GPS, aby zjistila, že se nachází v severozápadním Španělsku. K pokání dnes totiž stačí bolavá lýtka, k usebrání dva týdny dovolené a ke kontemplaci lajky na sociálních sítích. Proto děkuji, nechci. Davy na El Camino de Santiago mě nelákají, zvlášť když vím, že stejně významná, leč téměř zapomenutá poutní místa mám co bych růžencem dohodil, ať už je to rumburská Loreta, bazilika Panny Marie Sedmibolestné v Krupce nebo kostel Navštívení Panny Marie ve Skocích u Žlutic.
Vzpomínka na předindustriální časy
V Boha sice nevěřím, přesto mám pro sakrální památky slabost. Úplně nejradši mám ty nejdrobnější. Nejen kvůli tomu, že to bývají malé architektonické skvosty, ale především, že mi umožňují nahlédnout do časů, kdy ještě nestály komíny, estakády, trafostanice, vysílače, železniční koridory a stožáry vysokého napětí, jež postupně zaplevelily celou krajinu. Přitom to není tak dlouho, kdy ji vedle přírodních dominant strukturovala pouze síť starobylých cest lemovaných křížky, kapličkami a kostely. Ačkoliv byla barokní krajina stejně umělá jako je ta průmyslová, měla svůj neopakovatelný půvab. Bohužel se z ní dochovaly pouhé zlomky.
Některé z nich jsou překvapivě k vidění i v severních Čechách. Není to samozřejmě v oblasti Mostecké hnědouhelné pánve, nýbrž v končinách málo dotčených industrializací: ve východním Středohoří, v severozápadním cípu Ralské pahorkatiny nebo na Šluknovsku. A právě do Výběžku.eu vás zavedu na dnešních Severotoulkách. Na relativně malém prostoru se tam totiž nacházejí desítky drobných sakrálních památek, jimž vévodí čtrnáct křížových cest. Jejich množství, které jinde nemá obdoby, přitom není jen výsledkem hluboké zbožnosti původního obyvatelstva, ale také soupeření se sousedním protestanským Saskem, respektive Lužicí.
Schwarzer Winkel čili Černý kout
Nejstarší výběžková kalvárie byla postavena v letech 1738 – 1756, nejmladší v roce 1914. Některé jsou čistě barokní, jiné klasicistní a rokokové, další historizující. Na trase Vilémov – Velký Šenov – Šluknov, jež vede tudy, sice uvidíte pouze tři z nich, přesto se jedná o dostatečně reprezentativní vzorek, abyste si mohli udělat představu, jak drobné sakrální památky na Šluknovsku vypadaly, jaký je jejich současný stav a hlavně, jak dotvářely celou místní krajinu. Většinou půjdete po starých poutních cestách ozdobených křížky a sochami svatých, takže byste neměli zabloudit, přestože jsou značeny jen částečně.
Nejhezčí kalvárie je hned ta první, vilémovská, kde si navíc můžete doplnit vodu ve studánce se zázračným pramenem, avšak ta poslední, služebně nejstarší a nejopulentnější, která stojí na Křížovém vrchu nad Šluknovem, ji zdatně sekunduje. Všechny sakrální památky, na něž narazíte, jsou dokladem bohatého náboženského života někdejších obyvatel Výběžku.eu. Kdysi se mu ostatně říkalo Schwarzer Winkel čili Černý kout podle barvy sutan velmi početného kléru, který zde působil. V katolickém světě míval stejný zvuk jako španělská Galicie. Nuže, pokud toužíte po transcendentní turistice, rozhodně se nemusíte vláčet až do dalekého Santiaga.
Tajný tip
Nepotřebujete nekřesťansky drahé letenky, bohatě vám stačí celodenní síťová jízdenka DÚK za pár korun, jež platí i v německé části Dráhy národního parku. Staví ve Vilémově i ve Šluknově. V nejsevernějším městě České republiky doporučuji vedle křížové cesty, barokního kostelu svatého Václava a renesančního zámku omrknout i pěkně zrekonstruovaný secesní Dům kultury, který si v ničem nezadá s pražskou Fantovou kavárnou, a rovněž historické chaloupky v blízké Karlově ulici. Jedna z nich má totiž dnes už málo vídaný dřevěný komín. Čekání na vlak si pak můžete ukrátit v lehce obskurní, leč příjemné Restauraci Pod Zámkem.
