Vždycky, když slyším argumenty proti ústecké zastávce plánované rychlodráhy Drážďany – Praha, okamžitě si vzpomenu na fatální přešlap obyvatel Cvikova, kteří se před 160 lety rozhodli nepřipojit k trati Česká Lípa – Rumburk. Obávali se nadměrného hluku, kouře, nepořádku ze stavby, demolice domů i poškození úrodné půdy. Severní dráha tak místo přes Zwickau in Böhmen, vedla přes Haidu čili Nový Bor a Röhrsdorf neboli Svor. Cvikovští sice brzy pochopili, že jim ujel vlak, avšak dohonit ho už nedokázali. Navzdory tomu, že si narychlo nechali postavit vlečku ze Svoru a že tato vlečka byla posléze prodloužena až do Jablonného v Podještědí.
Na vedlejší koleji
Doufám proto, že Ústí nad Labem neudělá stejnou chybu jako Cvikov, který se kvůli jednomu neuváženému rozhodnutí navždy ocitl na vedlejší koleji. Vlečka nic nezachránila. Boční trať se totiž na hlavní koridor změní jen málokdy. Spíše se zruší, podobně jako ta Svor – Jablonné. Každý se ostatně může na vlastní oči přesvědčit, co Ústí nad Labem čeká, pokud vysokorychlostní železnici odmítne. Zatímco za kopcem, respektive pod ním budou svištět hypermoderní soupravy, hlavní nádraží zaroste džunglí stejně jako to v Lindavě a koleje na Děčín, jež kdysi bývaly doběla rozžhavené od stovek projíždějících vlaků, budou sotva patrné pod nánosem trav a mechů.
Ne, že by zrušené železniční tratě neměly svůj půvab. Kouzlo zániku je však na hony vzdálené chiméře prosperity, snu o znovuzrození někdejšího centra inovací a největšího překladiště v monarchii, zkrátka města, kde by chtěl žít každý. Bez rychlodráhy se Ústí nad Labem nikdy nestane předměstím Drážďan, Prahy ani Berlína. Zato se může těšit na zvýšený počet srnek, ptáků a stromů a naopak na několikanásobně míň služeb, lidí, práce a vůbec všeho, co obvykle chybí v nejzapadlejších zapadákovech. Nechci nic říkat, ale vysokorychlostní železnici dnes nemá jen Francie a Německo, ale dokonce i Turecko či „zaostalé“ Maroko.
Kudy cesta nevede
A jak jste na tom vy? Jste pro zastávku rychlodráhy v Ústí nad Labem nebo s ní zásadně nesouhlasíte? V obou případech doporučuji vyrazit z Velkého Valtinova do Nového Boru přes Lindavu a Cvikov, čili tudy ->. Totiž až budete marně hledat bývalou železniční trať, kterou nenávratně pohltila vegetace, ačkoliv po ní ještě nedávno normálně jezdily vlaky, až budete zoufale hledat otevřenou hospodu, bufet nebo aspoň večerku, kde byste si mohli svlažit svá vyprahlá hrdla, případně až budete přemýšlet, proč je většina domů prázdných či vybydlených, byť se kdysi jednalo o architektonické skvosty, dojde vám, že tudy cesta rozhodně nevede.
Šotoušům, amatérským archeologům i čtenářům Jacka Londona se však bude v severním cípu Ralské pahorkatiny líbit. Ocitnou se totiž v místech, kde chybí nejen veškerá turistická vybavenost, ale především samotní turisté. Přitom budou procházet čarokrásnými lesy, líbeznou zemědělskou krajinou i nefalšovanou divočinou, plnou drobných železničních, přírodních i sakrálních památek. Vedle zrušených nádraží, rozpadajících se náspů, výhybek a mostků tam najdou endemické druhy i unikátní biotopy, různé kapličky, křížky a sochy svatých i rozmanité skalní reliéfy, mezi nimiž vévodí opulentní Skála smrti u Lindavy a Kristus po Bičování u Radvance.
Tajný tip
Trasu Velký Valtinov – Lindava – Cvikov – Nový Bor sice můžete absolvovat v každém ročním období, její půvab však nejvíce oceníte během podzimních mlh, z nichž budou vystupovat rozmazané obrysy dávných časů. Přestože je značena pouze částečně, zabloudit byste neměli, poněvadž půjdete po starých poutních cestách. Hlavní komunikace totiž kdysi nevedly po obvodu severní části Ralské pahorkatiny jako dnes, nýbrž napříč. Hlavní silniční tah na Liberec byl dokončen teprve před třiceti lety. V Novém Boru se určitě zastavte v útulné restauraci pivovaru Born, kterou najdete na náměstí hned vedle radnice. Jen si dejte pozor, ať vám neujede vlak.
