Teplicko-ústecká alternativní kapela La Banda de Contenedor vydala v listopadu svoji novou nahrávku Dirty Culture Room. Koncertně ji již nepodpoří.
Kapela totiž na konci srpna oznámila svůj konec.
La Banda de Contenedor byla partičkou, která měla spoustu věcí tak trochu jinak.
Místo bicích hrála na kufry a hrnce, ty doprovázela syntetizátory, rapem i psychadelickými vokály, funkovou basou nebo perkusemi z plastového barelu a kyblíku. Během své existence se odprostila od čistě latino-coverové kapely a přešla ke své vlastnímu autorskému rukopisu míchající styly stejně jako různé jazyky. Teď vydala svoji novou nahrávku Dirty Culture Room, která vznikla stejně jako předchozí nahrávka v ústeckém Tajným studiu v dohledu zkušeného producenta Honzy Brambůrka. Spojuje je zvukové motivy jízdy vlakem. Z lásky k nim se La Banda de Contenedor pravidelně vyznávala.
Mimojiné i pořádáním alternativního festivalu na atmosférických a zašitých sudetských nádražích.
“Je to biotechnologický termín z oblasti kultivace buněčných suspenzí. Jedná se o výrobní prostor s bioreaktory, které obsahují kulturu po vytěžení produktu fermentace, předtím, než je řízeným způsobem zlikvidována. Jedná se tedy o prostor, kde jsou uloženy prázdné, již nepotřebné použité buňky. Jedná se o geneticky modifikovaný materiál s příměsí nejrůznějších chemikálií, takže to nelze jen tak vylít do hajzlu.” říká kapelník Vojta Vágner k názvu desky, která je tak trochu jiná z několika pohledů. Jedním z nich je i to, že původně čtyři písně vychází na desce jako jeden svázaný celek. Míchá španělštinu a angličtinu i s češtinou, stejně tak popové pasáže s hlukovými.
I přes vydání nové nahrávky se jedná pro kapelu o píseň labutí. Na konci srpna totiž oznámila svůj konec.
“Byli jsme jako město, různý obyvatelé, každý jiný, ale bez toho by to nebylo město ale drůbežárna, a rozmotávali jsme styly a zamotávali zpátky, někdy do úhledných klubíček, a někdy do zašmodrchaných cucků, a bolelo to hodně a nejen po ránu, ale taky dalo úplně nejvíc radosti a potěšení z toho, že spolu máme to něco. McGuffin se tomu tuším říká u filmu. Tolik fakta, teď dávku emocí, melodramatu, emo vydírání jako při prodejní prezentaci hrnců.”
Dirty Culture Room vychází digitálně u labelu Yannick South Records. Nahrávka která má i nemá čtyři písně je dlouhá 31 minut a 36 vteřin.