„Viktorku, byl jsem v kuchařské škole. Dva roky učení, týden teorie, týden praxe. Pak budeš kuchařem. A celý život budeš mít co jíst a budeš jako ve vatě; to se tak říká, když jsi bohatý a dobře si žiješ.“
A maminka začala plakat:
„Jen ne do obchodu! Naučí ho tam krást a zavřou ho!“
A děda odpověděl příslovím:
„Uloupnout si trochu z toho, čeho je moc, to není krádež. To je spravedlivý podíl.“
Dialog, kterým v knize Rusko pohledem z kuchyně: Jak budovat impérium nožem, naběračkou a vidličkou (vyd. Dokořán 2023) představuje Witold Szabłowski situaci, jež dovedla jednoho z jejích hrdinů – kuchaře Viktora Beljajeva – do kremelské kuchyně, více méně vystihuje takové ty ušmudlané principy budování socialismu, které, pohříchu, tak dobře známe i z naší vlastní minulosti.
Pohled z kuchyně na dávnou i téměř aktuální historii nevolí Szabłowski poprvé; před časem jsme si mohli přečíst knihu Jak nakrmit diktátora, která nás zavedla třeba do kuchyně Pol Pota. Ale zatímco kambodžské kulinářství je přece jenom z trochu jiného světa, než jaký známe, ruská kuchyně, ač pořád nepochopitelná, je nám (bohužel) trochu bližší, protože ve stínu jejích hrnců a kastrolů jsme vyrůstali i my.
Některé kapitoly jsme naštěstí minuli: „Jedli jsme, co jsme našli. Plíseň. Kůru stromů. Maso zdechlých zvířat. Vykopávali jsme lopuch. Anebo jsme trhali lipové listí; je trochu hořké, ale dá se to snést.“ (Hana Besaraba v kapitole Hladomor). Důsledky jiných se podepsaly na historickém vývoji celé části světa, kterou obýváme.
„Když se v hodovní síni Velkého Livadijského paláce [Jalta, 1945] prostřely stoly, na nichž se lesklo stříbrné nádobí a blyštěl porcelán a nádoby plné nejrůznějších pokrmů byly podávané s různými druhy prvotřídních nápojů, nejzkušenější politik – sir Winston Churchill – pochopil něco, co už pravděpodobně tušil: že Sovětský svaz je neporazitelný a vyjde z války silnější.“
Poněkud mrazivé, ale velmi zajímavé čtení a klobouk dolů před Witoldovou prací, kdy opravdu projel Rusko tam a zpátky, aby nasbíral úctyhodné množství (dnes už nedostupného) materiálu a připravil svým čtenářům bohaté menu.
Sám toho musel mnoho sníst a asi ještě víc vypít. A za to mu patří druhá poklona a velký dík.
(psáno pro reflex)
