Pakliže máte rádi křupání sněhu pod nohama, nesmíte otálet. Musíte vyrazit hned, jakmile začne chumelit. Snadno se vám totiž může stát, že všechen sníh do druhého dne roztaje. Mrazy a vánice sice neustále přicházejí, dávno už ale netrvají týdny a měsíce jako v časech, kdy Josef Lada kreslil svoje vánoční pohlednice. Zimní počasí byste si proto měli užívat, dokud nějaké zbylo. A lhostejno, jestli budete běhat na lyžích, zda budete sáňkovat nebo šlapat napříč zasněženou krajinou. Podstatné je, že budete venku. Ledový vzduch vás jednak probere z hibernace a záplava bílé zase nahradí světlo, jež koncem roku tak zoufale chybí.
Nic pro lenochy, zmrzliny a škarohlídy
Od lenochů, zmrzlin a škarohlídů často slýchávám, že ve sněhu se chodit nedá. S tím nemohu souhlasit. Půlmetrové závěje skutečně bývají neprostupné, avšak s pěticentimetrovou vrstvou prašanu by si měl poradit každý průměrně zdatný turista. Záleží pouze na tom, kdy, kam a na jak dlouho vyrazíte a co budete mít na sobě. Nezbytnou podmínkou jsou kvalitní kotníkové boty, teplé funkční oblečení, čaj s rumem, velká svačina a hlavně pečlivé přípravy. Sníh totiž krajinu zcela promění. Řada tradičních cest a orientačních bodů mizí, nové naopak vznikají. Zimní výlety proto plánujte výhradně do míst, které dobře znáte, ať se neztratíte.
Počítat rovněž musíte s tím, že s nadmořskou výškou rapidně stoupá i výška sněhové pokrývky a že některé končiny jsou drsnější než jiné. To výrazně zužuje vaše možnosti. Téměř vyloučen je např. zimní přechod Krušných a Lužických hor, jež bývají zasypány sněhem i v době, kdy jinde nedrží ani poprašek. Musíte zkrátka vyrazit někam jinam: na Oharskou tabuli, do Šluknovského výběžku nebo na jihovýchodní úpatí Českého Středohoří, kde panují příznivější klimatické podmínky. Navíc jde o kraje hustě obydlené a hojně navštěvované, pročež tam hlavní stezky budou (aspoň trochu) prošlapány dávno před vaším příjezdem.
Nejpůvabnější lokálka široko daleko
Úplně nejhezčí je podle mě trasa Třebívlice – Dřemčice – Vlastislav – Třebenice, jež vede tudy ->. Čtrnáct kilometrů a 384 výškových metrů vám sice dá zabrat víc, než byste čekali, poněvadž chůze ve sněhu je podstatně náročnější než běžná turistika, za odměnu však dostanete úžasné výhledy na Říp, Hazmburk, Lipskou horu, Milešovku, Ostrý, Kletečnou a další kopce. Ty vás ostatně čekají už během jízdy Švestkovou dráhou, která vás pohodlně doveze na start i z cíle výletu. Naštěstí nebyla zrušena, ačkoliv se o tom vážně uvažovalo, nýbrž kompletně zrekonstruována. V provozu tak zůstala nejpůvabnější lokálka široko daleko.
Jednou z výhod zimní turistiky je, že vám přestanou vadit výstupy. Dokonce se na ně začnete těšit, jelikož bez fyzické námahy se prostě nezahřejete. Prochladnout byste neměli ani mezi Třebívlicemi a Třebenicemi, zvlášť při zdolávání Hrádeckého a Košťáleckého sedla. Jejich sklon je nicméně milosrdný. Nebojte se. Cestou kromě přírodních scenérií můžete obdivovat tři ruiny hradů (Hrádek, Skalku a Košťálov), čtyři kapličky (v Dřemčicích, Děkovce, Chrastné a Vlastislavi), několik pěkně opravených chaloupek i celou řadu bizarností, jež k bývalým Sudetům neodmyslitelně patří. Právě kvůli nim zde koneckonců ne/chce žít každý.
Tajný tip
Neocenitelným společníkem na toulky zimní krajinou je rovněž podsedák, který vám umožní spočinout prakticky kdekoliv: na zasněžených lavičkách, mokrých kládách i studených kamenech. Pokud žádný nemáte, měli byste to urychleně napravit. Nemusíte ho ovšem kupovat. Stejnou službu jako speciální podložka pod zadek totiž udělá i obyčejný ústřižek karimatky. Já osobně jeden takový nosím ve výletním baťůžku celoročně. Mnohokrát mi zachránil život podobně jako syreček pejska a kočičku, kteří podle jeho vůně dokázali najít svůj domeček, i když byl všecek zasypán sněhem. Ještěže nebydleli v Ústí nad Labem nebo ve Štětí. Bůh ví, kam by se pak prohrabali.
