Obě jsou v Praze a obě mají společné to, že jde především o rozměrná plátna a figurální malbu. Tím ovšem veškerá podobnost končí a jde o zcela a absolutně jiné světy dvou malířů, které od sebe dělí 250 let. Opravdu pochutnat a užít si oční orgie lze ovšem na obou.
Výstavu, která po více než padesáti letech znovu souborně přibližuje dílo nejvýznamnějšího barokního malíře v české kotlince, najdete vedle senátu ve Valdštejnské jízdárně. Je otevřena už od druhé poloviny října pod všeříkajícím názvem Petr BRANDL — příběh bohéma. Představuje především monumentální oltářní plátna, která byla pro účel této výstavy restaurována. Plátna s votivními motivy předpokládají alespoň základní znalost Starého a Nového zákona a orientaci v barokní symbolice. K mojí veliké radosti tu visí můj oblíbený Sen sv. Luitgardy, Zvěstování i Kristův křest. Mnohem cennější jsou pro mne pak obrazy portrétové a především námětově zajímavé žánrové malby např. Dívka s číší, U felčara nebo U mastičkářky, které odkrývají malířovu genialitu a zručnost. Návštěvníci mohou také zhlédnout obrovské zrestaurované plátno Historie Josefa Egyptského v samostatném přísálí jízdárny.
Autor a kurátor výstavy zaslouží rozhodně pochvalu. Asi 55 Brandlových obrazů je seřazeno chronologicky, u každého jsou jednak dobré popisky a postupně také popisky, které provází Petrovým bohémským i tvůrčím životem. Vše v příjemném měkkém světle a atmosféře, která nutí návštěvníka k tichu a soustředění. I přes velkou návštěvu (příliv návštěvníků byl u vchodu korigován) se nikde netvořily neprostupné hrozny těl a bylo příjemné ticho. Každý učitel češtiny či dějepisu na střední škole by měl svoje žáky na tuhle výstavu poslat nebo ještě lépe vzít v rámci výuky o baroku. Rezervujte si nejméně hodinku a půl svého času.
Čerstvá a ještě teplá (od 9.prosince) je momentální výstava sedmasedmdesátiletého Michaela RITTSTEINA, kterou najdete v mojí milované galerii Museum Kampa pod titulem Nohy na stole a jiné příběhy. Po vlastně nedávné úžasné retrospektivě v Jízdárně Pražského hradu jde o plátna z posledních tří let malířovy tvorby. Ve čtyřech sálech je ovšem ke spatření i několik obrazů z osmdesátých a počátku devadesátých let, povětšinou ze soukromých sbírek. Což je ovšem pro návštěvníka dobře, protože má aspoň trochu možnost porovnat způsob tvorby minulé a té nejčerstvější. Michael neztratil nic ze své originality a rukopisu, hýří neskutečnou paletou barev a je třeba vidět originály přímo na výstavě, abyste mohli zjistit, že obrazy spíše než maluje vlastně barvami staví téměř trojrozměrně. Některé motivy se opakují až obsedantně (myslím, že je to dáno věkem), nechybí samozřejmě nadsázka, značná ironie a viditelná nasranost na současnou přehnaně hyperkorektní dobu, kdy už máte pomalu strach něco říci, napsat nebo namalovat, abyste se náhodou někoho nedotknuli. Ovšem tak, jak Rittstein kašlal na komanče, kašle i na tyhle novodobé totalitáře s jejich absolutní pravdou.
Na výstavu si vymezte alespoň dvě hodiny, spíše více, ale po třech hodinách už stejně budete mít oči vykoukané do krvava. Zejména jeho monumenty jsou tak plné detailů, že nemáte žádnou šanci je pojmout najednou a klidně si výstavu rozdělte na dvě návštěvy, pokud máte Rittsteina rádi jako já.
No, a pokud jste kantoři, stačí Vám nějaké potvrzení ze školy, předložíte a ušetříte. V tomto případě za obě výstavy dohromady dvě stovky, což potěší…
Petr BRANDL – Příběh bohéma Valdštejnská jízdárna do 11. února 2024 / Michael RITTSTEIN – Nohy na stole Museum Kampa do 10. března 2024
