Pokud bych měl vyjmenovat největší tuzemské záhady minulého století, vedle Štěchovického pokladu, podivného úmrtí Jana Masaryka a tajné stanice metra na Klárově bych určitě zmínil i legendární nůž 130-NZn-1 čili rybičku. Přestože ji známe všichni, jelikož před rokem 1989 neexistoval nikdo, kdo by ji neměl, její autor zmizel v propadlišti dějin. Jisté je pouze to, že zavírací nůž nezvyklého tvaru vznikl před první světovou válkou v dílnách mikulášovické továrny Ignaze Röslera (respektive jeho potomků), že se původně vyráběl ve třech velikostech a že svoji definitivní podobu získal až na přelomu 40. a 50. let, tedy pod státním dohledem.
Průmyslové dědictví bývalých Sudet
Röslerova firma totiž byla po druhé světové válce vyvlastněna a spolu s dalšími sloučena do národního podniku Mikulášovický kovoprůmysl. Produkci rybičky přitom Mikov zachoval a dále rozšířil. Už se nevyráběla na kusy, nýbrž na kila, a to nejen ve Šluknovském výběžku, ale také na západním Slovensku. Domácí trh byl doslova zaplaven neotřelým, praktickým a zároveň velmi levným nožem, který však rychle podléhal korozi. Rybička se proto musela čistit a mazat nebo pravidelně obměňovat. To ostatně nebyl žádný problém. Kromě toho, že se dala pořídit za pár kaček, téměř se nestávalo, že by nebyla k dostání, na rozdíl od takového toaletního papíru.
Podivuhodná tradice přitom nikdy neskončila. Mikovu se totiž podařilo překonat turbulentní devadesátá léta i všechny krize nového tisíciletí. Pořád sídlí v Mikulášovicích a pořád vyrábí nože, a to nejen kultovní model 130-NZn-1, ale také různé sběratelské kousky z drahých kovů. Základní rybička se nijak nezměnila, tedy kromě toho, že už nereziví, poněvadž je vyrobena z kvalitní korozivzdorné oceli. Stále se však prodává za pár (desítek) korun. Mikov se navíc před lety nebál pustit do soudních sporů, z nichž vyšel jako vítěz. Dnes je proto výhradním producentem originálního nože, který zosobňuje výjimečné průmyslové dědictví bývalých Sudet.
Na všechna myslitelná dobrodružství
Pakliže rybičku nevlastníte, měli byste si nějakou pořídit. Jednak svým nákupem podpoříte významnou lokální značku a jednak tím získáte věrného parťáka na všechna myslitelná dobrodružství, ať už to bude vyřezávání píšťalek, krájení a čištěni hub, ořezávání tužek, mazání paštiky na chleba, improvizované otevírání lahví, porcování kořisti nebo nařezávání buřtů, aby se dobře propekly. Rovněž byste se měli jít podívat do míst, kde je severočeský nožířský zázrak doma. Vyrazit můžete třeba z Dolních Mikulášovic do Krásné Lípy přes Horní Mikulášovice, Kopec, Brtníky, Vlčí Horu, Sněžnou a Krásný Buk čili tudy.
Během devatenáctikilometrového výletu zjistíte nejen to, kde stojí samotný Mikov, ale také jak dnes vypadá bývalý, kdysi velmi bohatý Nixdorf, jemuž se v dobách c. k. monarchie přezdívalo „Böhmischer Solingen“. Je sice trochu zanedbaný, přesto v něm najdete několik půvabných zákoutí včetně série drobných sakrálních památek. Nejhezčí na trase „rybičkových“ Severotoulek ovšem nejsou Mikulášovice, nýbrž obce Kopec a Vlčí Hora plné vkusně opravených roubenek. Radost pohledět! Do Šluknovského výběžku vás doveze německá Dráha národního parku, zpátky domů zase „lužický expres“, a to podle běžného tarifu DÚK.
Tajný tip
Já samozřejmě rybičku mám: tu novou, nerezovou. Mnohokrát mi posloužila jako nůž, škrabka, mazadlo, šroubovák, důlčík, šperhák, rydlo i otvírák. Proto ji vozím všude s sebou, dokonce i do zahraničí. Hladce totiž „proplouvá“ bezpečnostními kontrolami na letištích. Ačkoliv netuším, jestli je to způsobeno tím, že nepřekračuje povolené limity, nebo jednoduše tím, že je ve světě mylně považována za neškodnou hračku, přívěšek na klíče či suvenýr, jisté je, že se mnou procestovala půlku Evropy. Takový John Rambo by přitom s rybičkou dokázal vyřídit armádu nepřátel a jeho kolega Angus MacGyver bryskně sestrojit atomovou bombu.
