Zatímco v létě nás média častují zprávami o učitelkách, jež na Jadranu pokousal žralok, v zimě nás zase šokují příběhy šílenců, kteří se na Sněžku pokoušeli vyšplhat v crocsech. To, zda ve Středozemním moři skutečně žije paryba pedagožkožravá, nemohu potvrdit, nevhodně oblečené výletníky nicméně potkávám pravidelně. Dobré vybavení je přitom nezbytným předpokladem každé úspěšné expedice. A lhostejno, zda vede na Everest nebo na severočeský Donnersberg. I taková „krtina“ jako Milešovka totiž dokáže být pěkně zrádná. Stačí trochu sněhu, lehce pod nulou a špalír turistů mířících na vrchol, aby se stezka pod jejich nohama proměnila na ledopád Khumbu.
Kvalitní a zároveň pohodlné boty
Žádný, i ten sebepůvabnější výšlap, si neužijete, pokud se nebudete cítit komfortně a bezpečně. Alfou a omegou jsou kvalitní a zároveň pohodlné boty. Vím, že se opakuji, ale tak to prostě je. Já osobně nosím vyšší kožené pohorky, i když mi v nich občas bývá horko, zvlášť v červenci. Jednak chci mít nohy v suchu a jednak potřebuju mít zpevněné kotníky, jelikož s sebou tahám metrák živé váhy, který je poněkud nestabilní. Moje partnerka naopak nedá dopustit na nízké trekové boty, v nichž chodí celoročně. Pouze do bláta a do sněhu obouvá kotníkové pohorky, jež ji ovšem k srdci nikdy nepřirostly. Prý ji nohy proměňují na „neohebná kopýtka“.
Konkrétní značku vám doporučovat nebudu. Nabídka různých turistických bot je totiž nepřeberná. Záleží pouze na vaší tělesné konstituci, vašich osobních preferencích, náročnosti terénu, do nějž se vydáváte, a samozřejmě i na vašich finančních možnostech. Dobré pohorky se dají pořídit za dva i deset tisíc korun. Jen si je nezapomeňte koupit o půl až jedno číslo větší, aby se vám do nich vešly silnější ponožky a taky aby vás netlačily, až vám v létě opuchnou nohy. Pět kilometrů se dá v pohodě ujít i v plátěnkách s placatou podrážkou. Dvacetikilometrovou túru však bez pevných a dobře prošlápnutých pohorek nezvládnete.
Prodyšnost, nepropustnost a nízká hmotnost
Kvalitní boty vám samy o sobě budou stačit k tomu, abyste mohli vyrazit do přírody. Další speciální vybavení (nutně) nepotřebujete. Jenže Gore-Tex, Lycra a Softshell nebyly vynalezeny jen tak. Pokud si jednou místo obyčejných kalhot, trička, mikiny, bundy, ponožek a spodního prádla na sebe vezmete nějaký výrobek z funkčních materiálů, už nikdy nebudete chtít nosit nic jiného. Rychle totiž pochopíte, že „prodyšnost“, „nepropustnost“ a „nízká hmotnost“ nejsou jen reklamní slogany, nýbrž standard postmoderního dobrodružství. Konkrétní výběr opět záleží na vaší peněžence. Drahé produkty do extrémních podmínek jsou však na výlety po severních Čechách poněkud zbytečné.
„Funkční“ oblečení se ostatně nosilo vždycky. Dokládá to aspoň nález mumie pravěkého horolezce Ötziho, který měl na sobě boty, kalhoty a plášť speciálně uzpůsobené pro pohyb v zasněžených Alpách. Přestože byly vyrobeny z trav, kůže a mechů, měly podobné vlastnosti jako soudobé high-tech materiály. Ve vaší výletnické výzbroji by dále neměl chybět přiměřeně velký batoh (stačí cca dvacetilitrový), nákrčník, čepice, lahev s vodou a svačina. Od věci rovněž nejsou rukavice, pláštěnka, nesmeky a trekové hole. Já osobně hůlky nepoužívám, poněvadž potřebuju mít volné ruce na fotografování, ale partnerka bez nich nedá ani ránu. Prý jsou to její největší kamarádky.
Tajný tip:
Nestačí si jen vybavení koupit. Musíte ho pořádně vyzkoušet, aby vás nezradilo, až ho budete doopravdy potřebovat. To, zda jsou vaše boty, kalhoty a bunda dostatečně kvalitní a zároveň pohodlné, nejlépe zjistíte během toulek zimní krajinou. Na podobné testování je podle mě ideální osmnáctikilometrový okruh kolem Nového Boru, který vede přes Svor, Martinovo údolí, Údolí samoty, Radvanec a Sloup čili tudy –>. Jde o nenáročnou trasu, jež je dobře průchozí, i když napadne deset čísel sněhu. Bílá peřina navíc severozápadnímu okraji Ralské pahorkatiny sluší. Zasněžený Klíč, který se nad ní tyčí, totiž vyvolává iluzi Ötztalských Alp.
