Podřipsko už Čechům evidentně nestačí. Ačkoliv o něm celá staletí bájili jako o zemi zaslíbené, dnes stále častěji mluví o tom, že by se nejradši přestěhovali někam do Itálie nebo do Španělska, poněvadž jim vadí tuzemské plískanice. Jenže subtropická zima je přívětivá jen na papíře. Ve skutečnosti je vlezlá, mokrá a studená. Venku sice bývá pět deset stupňů nad nulou, avšak vlhký vítr vanoucí od moře sráží pocitovou teplotu hluboko pod bod mrazu. Ohřát se navíc není možné ani v budovách. Kdo by ostatně utrácel peníze za topení, když ho za chvíli čekají nekonečné čtyřicítky, které jsou bez naplno puštěné klimatizace k nevydržení.
Podřipská subtropická anomálie
Pro fanoušky subtropů mám dobrou zprávu. Nikam se stěhovat nemusí! Česká kotlina je totiž klimaticky velmi rozmanitá. Zatímco vrcholky Krkonoš připomínají nehostinnou tundru, Pálava zase nemá daleko k italskému Toskánsku. Jedna taková subtropická anomálie se koneckonců nachází i na Podřipsku, konkrétně mezi Nelahozevsí a Klecánkami čili tady ->> . Přestože tuhle oblast znají skoro všichni (z rychlíku do Prahy), pěšky ji prozkoumal málokdo. A to je věčná škoda. Jednak je docela divoká, byť se tváří civilizovaně, a jednak je výrazně teplejší než její bezprostřední okolí. Jaro tam běží na plné obrátky i v době, kdy jinde sotva začalo.
Sám jsem tuhle trasu absolvoval nesčetněkrát, aniž bych tušil, že vlastně projíždím podřipskou subtropickou anomálií. Naštěstí trpím syndromem neklidných pohorek, a tak jsem jednoho dne z vlaku vystoupil a šel se na vltavský kaňon podívat. Provádět mikroklimatický výzkum jsem původně neměl v úmyslu. Zajímalo mě jen, jak zblízka vypadají Větrušické rokle, rodiště Antonína Dvořáka a české Atomic Valley. Když však teplota vystoupala do prvomájových výšin a počet kvetoucích keřů nebývale zhoustnul, třebaže kalendář ukazoval teprve 26. březen, došlo mi, že jsem na stopě zásadního objevu. Prostá turistika musela jít stranou.
Různé druhy teplomilných rostlin
Podřipská subtropická anomálie je výsledkem malé nadmořské výšky, úzkého údolí, které oblast chrání před větrem, a zároveň silnějšího slunečního záření, jež je násobeno odrazem od vodní hladiny. Trochu se to ovšem tají. Dnem říčního kaňonu přitom vede červená turistická značka, která zájemce o exkurzi po dolnovltavském Středomoří pohodlně dovede od nádraží v Nelahozevsi až k přívozu do Roztok. Cestou je k vidění nejen rodný dům světoznámého skladatele, pilíře zrušeného železničního mostu v Kralupech a divočina Větrušických skal, ale také bývalý uhelný mlýn v Libčicích, Ústav jaderného výzkumu v Řeži i různé druhy teplomilných rostlin.
. Tak co? Nalákal jsem vás na výlet? Nebo si myslíte, že se vás snažím opít olivovým olejem? Není nic jednoduššího než moje hypotézy ověřit na místě. Čeká vás 19 kilometrů s takřka nulovým převýšením, jež byste měli zvládnout bez větších obtíží. Jen si nezapomeňte do expedičního batůžku přibalit repelent, ať máte čím odradit komáry nakažené malárií. Ti ostatně za nedlouho budou létat i v Kadani, Doksech a Děčíně. Díky globálnímu oteplování se totiž Česká republika přesune z mírného klimatického pásu do subtropů. Našinci pak, zmoženi úmornými horky, už nebudou toužit po životě ve Španělsku či Itálii, nýbrž v teplotně přívětivém Laponsku.
Tajný tip
Turistická vybavenost je v dolnovltavském Středomoří velmi dobrá. Kávu a zákusek si dejte hned na začátku cesty v útulném infocentru na zámeckém nádraží v Nelahozevsi, jež se nachází v bývalé čekárně, ať máte dost sil na celé subtropické Severotoulky. Doplnit energii následně můžete třeba v řežské Hospůdce u hřiště. Je to taková sympatická klasika s širokou nabídkou a příjemnými cenami, kam vedle výletníků chodívají i domorodci z širokého okolí. Nedaleko navíc jezdí dva přívozy. Pokud by vás tak po čtrnácti našlapaných kilometrech začaly bolet nohy, snadno se můžete přeplavit na železniční zastávku Řež nebo Úholičky.
