Varnsdorf dnes nemá nejlepší pověst. Kdysi to přitom bývalo bohaté a velmi progresivní město, jemuž se přezdívalo malý Manchester. Před první světovou válkou zde totiž fungovaly desítky různých továren, které zaměstnávaly tisíce lidí. Místní výrobky (textil, punčochové zboží, obrábějící stroje a další zařízení) se tehdy vyvážely do celého světa. Překotnou industrializaci přitom odstartovala stavba severní dráhy, jež Varnsdorf propojila s Prahou, Vídní, Děčínem, Žitavou i Drážďanami. Jeden z nejzapadlejších koutů habsburské monarchie se tak koncem devatenáctého století proměnil na strategickou dopravní křižovatku.
Pro lovce netuctových zážitků
Žádná konjuktura bohužel netrvá věčně. První zádrhel přišel po zániku Rakouska-Uherska, kdy se rozpadly tradiční obchodní řetězce. Další ránu dostal lokální průmysl během Velké hospodářské krize. Druhou světovou válku sice Varnsdorf přečkal bez úhony, zato poválečný odsun německého obyvatelstva a následné znárodnění nenechaly kámen na kameni. Výsledkem rozsáhlé reorganizace byl vznik státních koncernů TOS (na výrobu obrábějících strojů), ELITE (na výrobu punčoch), Velveta (na výrobu tkanin) a Vitana (na výrobu koření). Varnsdorfský průmysl se opět rozeběhl na plné obrátky. Kvalita ovšem ustoupila kvantitě a inovaci vystřídala stagnace.
Po roce 1989 přišel další hospodářský útlum. Zatímco výroba koření i obráběcích strojů pokračuje a dále se rozvíjí, textilní a punčochářskou produkci převálcovala asijská konkurence. Většina místních továren dnes proto zeje prázdnotou. Éra prosperity sice ve Varnsdorfu dávno skončila, přesto má jeho průmyslové dědictví zvláštní kouzlo, které by si neměl nechat ujít žádný lovec netuctových zážitků. Exkurzi po industriálních památkách je přitom dobré spojit s výletem po okolí. Malý Manchester totiž stojí uprostřed malebné, lehce zvlněné krajiny česko-lužického Nizozemí, jež jakoby vypadla z nejkýčovitějších pohlednic.
Daleko hezčí než se povídá
Úplně nejlepší je podle mě šestnáctikilometrový okruh Varnsdorf – Großschönau – Seifhennersdorf – Varnsdorf, který vede tudy ->. Pokud jste nejvýchodnější město Ústeckého kraje dosud znali pouze z autobusového nádraží, ze zahrádky Restaurace Střelnice či z vrcholků Lužických hor jako já před časem, budete mile překvapeni. Zjistíte, že Varnsdorf je ve skutečnosti daleko hezčí a zajímavější, než se povídá. Cestou uvidíte dva kostely, jeden bývalý větrný mlýn, několik honosných vil, celou řadu podstávkových domů a hlavně různě staré továrny a továrničky včetně jednoho předválečného minimrakodrapu.
Nadšeni budete i z německého příhraničí, zejména z půvabného Großschönau, po jehož návštěvě se budete ptát, proč takhle nevypadá naše Chřibská. Za srdce vás rovněž chytí netypické výhledy na Lužické hory. Vášnivě se budete dohadovat, zda zrovna vidíte Jedlovou, Luž nebo Hvozd, jelikož ze severu mají úplně jiný tvar než z české strany. Vyloženě jihnout pak budete při pohledu na Horní Lužici, kde si budete připadat jako doma, přestože jste tam nikdy nebyli. Přeci jen jde o kraj, který byl součástí českého království několik staletí a který tuzemští exulanti měnili k obrazu svému ještě dlouho potom, co ho Ferdinand II. přenechal saskému kurfiřtovi.
Tajný tip:
Startovní kávu si dejte v útulné kavárně Hosana, vyhlídkovou limonádu ve výletnické Hutbergbaude a závěrečné pivo (klidně i s večeří) v klasické Restauraci Střelnice. První občerstvovnu najdete v centru malého Manchesteru kousek od kulturáku, druhou v kopci nad Großschönau a třetí u varnsdorfského autobusáku, který je mimochodem nový a velmi pěkný. Zatímco Ústí nad Labem svoje autobusové nádraží zcela zrušilo, všechna ostatní města nechala svoje autobusáky zrenovovat či nově postavit. Tahle skutečnost mě nepřestává překvapovat, poněvadž obliba cestování veřejnou dopravou začala opět stoupat. Tatam je její propad z přelomu tisíciletí.
