Narodil se malý margay, nosálové bělohubí nebo vzácný urial bucharský.
Liberecká zoo se již v první třetině letošního roku může pochlubit hned několika významnými přírůstky. Po úspěšné hnízdní sezóně u dravých ptáků, která přinesla hned dva malé orlosupy bradaté, nová mláďata přibyla také u margayů (ocelotů dlouhoocasých), nosálů bělohubých, osináků afrických, urialů bucharských nebo celé řady tropických žab. V případě nosálů bělohubých se dokonce jedná o liberecký prvoodchov.
Margay (Leopardus wiedii)
Margay byl jedním z prvních mláďat, které se v liberecké zoo v tomto roce narodilo. Přišel na svět již v polovině ledna, ale jeho matka si jej dlouho pečlivě střežila v malém boxu uvnitř vyhřívané vnitřní ubikace. „První týdny patří mládě matce a my se jim snažíme dopřát co nejvíce klidu a při „výchově“ nijak nerušit. Poprvé jsme na mládě sáhli až při nedávné veterinární kontrole, při které jsme zjistili, že se jedná o samičku,“ vysvětluje zooložka a kurátorka chovu šelem Dorota Gremlicová. Malá šelmička již nyní aktivně pobíhá a dovádí ve své vnitřní vyhřívané ubikaci. „Příští týden ji ještě čeká povinné přeočkování a poté již bude moci být vpuštěna do venkovního výběhu. Za teplejších dní už tak návštěvníci budou moci při troše štěstí mládě zahlédnout,“ dodává zooložka.
Nosál bělohubý (Nasua narica)
Zoo Liberec získala do chovu samičku nosála bělohubého na podzim loňského roku a již po šesti měsících se dočkala prvních mláďat. Pohlaví i počet mláďat zatím ale zůstává pro pracovníky zoo tajemstvím, protože ani v tomto případě nechtějí do odchovu zatím nijak zasahovat. „První indicií o existenci mláďat byla změna chování samice, která ze dne na den odmítala vycházet z boudy ven na
krmení. Následně se z boudy začalo ozývat typické pískání, které nám přítomnost malých nosálů potvrdilo. Jejich počet a pohlaví zatím neznáme, matka musí dostat prostor a klid nutný k jejich péči. Jasno budeme mít až za několik týdnů, kdy provedeme první veterinární prohlídku a vakcinaci,“ říká hlavní zoolog Luboš Melichar.
Mláďata nosálů jsou na světě již deset dní, a to je doba, kdy začínají vidět. Za další měsíc, až budou více pohyblivá, začnou dle slov chovatelů opouštět svou boudu a pomalu prozkoumávat okolí. Kdy je uvidí i návštěvníci zoo je ale v tuto chvíli zatím nejasné. Venkovní výběh, který nosálové sdílí s tapírem jihoamerickým, totiž čeká výrazná rekonstrukce související s realizací nového vodohospodářského systému v areálu zoo, na který získala liberecká zahrada finanční prostředky z evropského programu Life. Do té doby, než bude stavba dokončena, zůstanou zvířata v zázemí.
Urial bucharský
Zoo Liberec je jednou ze čtyřech zoo na světě, která tyto vzácné a silně ohrožené asijské kopytníky chová. „Celková populace urialů bucharských chovaných v zoologických zahradách čítá pouhých 38 jedinců a každý přírůstek je proto pro záchranu druhu obrovským přínosem. Malá samička uriala přišla na svět 20. dubna a jedná se o 13. mládě, které se v Liberci od počátku chovu v roce 2011 narodilo,“ uvádí Luboš Melichar. Vzhledem k tomu, že se jedná o horské kopytníky pocházející z oblasti Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu, i v Liberci zůstávají urialové ve svých venkovních výbězích celoročně. Malá samička je tedy již od prvních dní pro návštěvníky snadno pozorovatelná.
Od nového roku přišlo v liberecké zoo na svět celkem 38 mláďat. Mezi další přírůstky, kterými se může liberecká zoo aktuálně pochlubit, patří například i dva orlosupi bradatí, osinák africký, paterčata surikat, bělozubka nejmenší nebo 27 jedinců tropických žabek.
