Katalánsko trpí suchem. Podle veřejných informačních zdrojů tak prý už dobré tři roky pořádně nepršelo. Já teda nevím, potvrdit to nemohu, protože nám první polovinu pobytu pršelo třikrát denně all inclusive. Ale pokud už máte nějakou tu zkušenost třeba z Londýna, moc vás to nezaskočí. Časem se to uklidnilo a pršívalo sice denně, ale skoro vždycky nad ránem, takže jste u ranní kávy mohli sledovat, jak zvolna usychají ulice a chodníky v Cubelles, což mě, jako zahrádkáři, přišlo naprosto geniální.
Pro místní to asi ale dost nebylo, protože s vodou je to tam opravdu trochu zapeklité. A na vině je samozřejmě turismus. To si alespoň myslí místní farmáři, kteří jsou omezení na svém zavlažování a poukazují na to, jak voda z už tak poloprázdných přehrad míří do turistických rezortů a Barcelony. A je to znát i na vlastním pobytu. Voda z kohoutků se pít nedoporučuje – ne, není závadná, ale slušný kafe z ní asi neuděláte, takže se kupuje balená. Není zadarmo, ale je jí dost, jen se ty osmilitrovky trochu pronesou. Na plážích pak nenajdete žádné sprchy ani mobilní toalety – a když – tak v povážlivě „suchém“ stavu. O věhlasných barcelonských fontánách ani nemluvě. Například taková vodní kaskáda v parku Ciudadella je teď jen takový rybníček. Ne, že by ta procházka nestála za to, ale ten estetický bonbonek jaksi chybí.
Samostatnou kapitolou jsou potom místní říčky, které se většinou až do moře nedohrabou a jsou vysáty téměř do poslední kapky. V městečku Cubelles ústí do moře řeka Foix, což vypadá tak, že daleko před hranou pláže je pár tůní, které jsou prohlášeny za ptačí chráněné území a tím je existence řeky pro současnou dobu vyřízena. Kilometry proti „proudu“ je jenom zelení vyznačená přerušovaná strouha a to asi až k úpatí přehrady.
