Jelikož železniční trať lemuje celé pobřeží Katalánska, jsou vlaky ideální pro cesty za poznáním sousedních i vzdálenějších měst a městeček. Zvlášť když zjistíte, že lze pořídit jakousi permici za deset éček, která platí mnoho týdnů na všechny ty osobáky a spěšňáky v oblasti. Prý je to jako příměstská oblast (rozuměj Barcelony), což by u nás obsáhlo asi tak střední Čechy. Až potud – super situace.
Drobná „ale“ se ovšem najdou. Do prostoru nástupiště se zde dostanete přes turnikety, které vás propustí právě propípnutím jízdenky (významně to snižuje počet žebráků ve vlacích, což je fajn). Ta moje přestala fungovat už druhý den a s pískáním hlásila, že je neplatná. S výrazem ztraceného králíčka jsem si nechal pomoci od místního zaměstnance, který, aniž by zjišťoval, co to mám za falešnej šunt, mě na svou režijku propustil dál. Asi standard. Když se to opakovalo, řekl jsem si, že už je nebudeme obtěžovat a natlačením na svou drahou manželku (které to fungovalo), jsem pohodlně infiltroval na všechna nádraží. Při závěrečném odjezdu na letiště už jsme zkušeně protáhli i kufr a batohy jako jednu osobu.
Další kapitolou jsou jízdní řády. Ty papírové jsou vylepeny v hale a z nich se dozvíte, že trasa existuje a ještě tak její číslo. Všechno ostatní v nich jsou jen vlhké touhy grafikonových úředníků. Ty digitální v hale spoje ukazují, ovšem většinou úplně jiné, než chcete vidět, a to asi proto, že tuší, že realita je jiná než papíře, ale ještě si nejsou jisté. No, a pak zbývají ty digitální tabule na nástupištích, které mají vždycky stoprocentní pravdu, ovšem naskočí až těsně před příjezdem vlaku (max. 10 min.), takže nezbývá než číhat a včas přeběhnout. Nebo pozorovat domorodce, kteří už se vyznají.
Ale nežehrám. Nakonec vždycky něco přijede, někdy je to poloprázdný, někdy narvaný a pokud výlet vlakem v Katalánsku chápete jako celodenní, tak vás nic nezaskočí. Jo, a nenechte se zaskočit ani vzhledem vlaku a klidně nastupte. Zvenku je to hnus, ale uvnitř překvapivě v pohodě (pokud tedy zrovna nevyfasujete jako spolucestujícího sjetýho bezdomovce, který se snaží celou cestu ukrutnými ranami hlavou o stěnu vagonu nahodit něco v mozku …. který už to má asi dávno za sebou … inu, stane se. Ale bylo to jen jednou))
