Nepřestává mě udivovat, že někdejší národ trampů, čundráků a skautů dnes upřednostňuje akvaparky a domácí bazény před řekami, jezery, rybníky a přírodními koupališti. Zvlášť v severozápadních Čechách, kde přibylo tolik vodních ploch, že to tady začíná vypadat jako v Kanadě nebo ve Finsku. Kam se poděla romantika? Kam zmizela touha po dobrodružství? Žádná vířivka přeci nemůže nahradit peřeje, tobogán šlajsnu, zvuk čerpadla bzukot cvrčků a gumová kačenka husici nilskou. Proto ostatně zpíváme o štěchovické laguně a příboji Sázavy, nikoliv o rozbouřených vlnách děčínské umělé řeky či dokonce o teskně hučící klimatizaci v Aquasvětu Chomutov.
Dnes v Labi žijí ryby, bobří i raci
Zatímco voda v rybnících bývá mizerná, řeky jsou daleko čistější než dřív. Tatam jsou doby, kdy se ekologové pokusili sjet Labe na kánoích, aby ukázali míru jeho znečištění. O lak na pádlech přišli už před Pardubicemi. To však bylo před dlouhými čtyřiatřiceti roky. Dnes v Labi žijí ryby, bobři i raci. Ještě líp jsou na tom zatopené lomy, kde se voda nekazí ani v parných létech. Smůlu mají jen rybníky, jež jsou zatíženy nadměrným chovem kaprů i příliš intenzivním hospodařením na okolních polích. Nemluvě o tom, že by se měly častěji vypouštět a čistit. Do toho se ale jejich majitelé nehrnou, poněvadž by to pro ně znamenalo víc práce a nižší zisky.
Bazény sice bývají průzračné, ovšem pouze za cenu smrtícího chemického koktejlu, který jejich voda obsahuje. Chlor a nejrůznější čistidla by podle mě rozežrala lak na pádlech stejně rychle jako labská voda v roce 1990. Jen to nikdo ještě nezkoušel. Proto mě překvapuje, že návštěvníků přírodních koupališť ubývá, zato bazény rostou jako houby po dešti. Dnes jich v přepočtu na sto tisíc obyvatel máme skoro nejvíc v Evropě. Vítěznou Francii a stříbrné Španělsko prý trumfneme co nevidět. Jsem zvědav, co si s půl milionem bazénů počneme, až vyschnou spodní vody. To nás totiž čeká dřív, než si myslíme, zvlášť když budeme pitnou vodou plýtvat jako doposud.
Indiáni nořící se do Plitvických jezer
Nevěřte sociálním sítím. Ačkoliv vás straší příchodem apokalypsy, ve skutečnosti žijete v nechutně bezpečném, pohodlném a bohatém světě, minimálně zde, v České republice. Nebo vás snad ohrožují medvědi, hladomor, papežské schizma či revoluce? Nohy popálené od kopřiv, bláto mezi prsty a štípance od komárů tak představují jednu z mála příležitostí, jak zažít krapet vzrušení. Úplně nejdobrodružnější pak je koupání v situaci, kdy nemáte ručník ani plavky. Vodní plocha, na kterou narazíte, vás přesto naláká k osvěžení. Schválně to někdy vyzkoušejte. Garantuji vám, že si na pár prchavých okamžiků budete připadat jako chorvatští indiáni nořící se do Plitvických jezer.
Na nejslavnější filmovou mayovku si můžete zahrát třeba na trase Moldava – Nové Město – Domaslavické údolí – Hrob – Oldřichov čili tady –> . Nádrž Barbora totiž patří k nejpůvabnějším v regionu. Díky šedesátimetrové hloubce a skoro třičtvrtě kilometrové rozloze zůstává výjimečně čistá po celou plaveckou sezónu. Navíc je obklopena lesy a romantickou hradbou Krušných hor, jíž dominuje Bouřňák a Pramenáč. Koupat se v Barboře dá s plavkami i bez plavek, na oficiálních i neoficiálních plážích. Velmi pěkná je ovšem i úvodní hřebenovka z Moldavy na Vrch Tří pánů, sestup Domaslavickým údolím, stejně jako drobné sakrální památky městečka Hrob.
Tajný tip:
Plavky a ručník si samozřejmě do svého expedičního baťůžku přibalit můžete. Tím nic nezkazíte. Od věci nebude ani krém na opalování a repelent, tedy pokud nechcete dopadnout jako Šonka Rudoch s klíšťovou encefalitidou. Příjemný výlet by pak rázem mohl skončit hodně nepříjemným pobytem v nemocnici. A to nechce nikdo, že? Zvlášť když vás na něm vedle koupání v přírodě čeká i jízda moldavským Semmeringem, který byl kdysi postaven kvůli přepravě uhlí do Saska. Prudké stoupání na něm rakousko-uherští inženýři vyřešili pomocí unikátní úvratě v Dubí, na níž musí vlak zastavit a pak pokračovat opačným směrem.
