Divadlo nespojuje jen diváky, kteří spolu sedí v sále. Činoherák a jeho ikonická budova je živým organismem, dýchajícím díky lidem, kteří jej utvářejí. V jednom sdíleném prostoru pracují, tvoří (a sami sebe utvářejí) lidé, kteří by se za jiných okolností dost možná vůbec nesetkali.
Vernisáží subtilní, velmi křehké výstavy ve foyer Činoherního studia byla zahájena již třiapadesátá divadelní sezóna této významné oblastní scény. Členitý prostor prostoupily svými výtvarnými pracemi čtyři mladé ženy, které spojuje zaměstnání v baráku ve Varšavské sloužícímu nejen divadlu. Pracovní pozice, osobní pozadí, umělecké přístupy nebo zaměření se však u jednotlivých autorek diametrálně liší.
Hana Polanská, Hana Launerová, Anežka Škrnová a Simona Pekařová si společně podmanily vstupní prostor divadla, jejich díla se doslova propojují. Klíčová díla na čtyřech plátnech představují jakýsi vnitřní svět tvůrkyň. Již samotný způsob jejich vzniku představuje spolupráci. Dominantní plochu zaplnila specifickou technikou každá z tvůrkyň samostatně a vytvořily tak intimní místo, které následně propůjčily k dalším zásahům ostatním.
Instalace Barákem propojeny přináší témata ryze soukromá, nechává je avšak rezonovat v prostoru veřejném, přičemž divadlo samotné představuje prostor, kde se tyto hranice často prolínají až téměř stírají.
