Dobrodružné výpravy obvykle podnikám se svojí partnerkou. Průzkum Divokého Severozápadu ji totiž baví stejně jako mě. Pokud se náhodou některé objevitelské expedice nemůže zúčastnit, snažím se jí vždycky přivézt alespoň nějaký drobný suvenýr. Nepohrdne hroty domorodých šípů, kožešinou polárních lišek ani exotickým kořením. Úplně nejradši má ale vzorky minerálních pramenů. V takovém případě se jí rozzáří oči a okamžitě zahájí pitnou kúru. Většinou k tomu připojí i rozsáhlou přednášku o blahodárných účincích minerálních vod na lidský organismus. Teprve pak ji mohu začít vyprávět o svých poznatcích, nálezech a zážitcích z dalekých cest.
Divoký nebo mineralizovaný Severozápad?
S těmi balneoterapeutickými účinky má partnerka samozřejmě pravdu. Známy jsou ostatně už od starověku, byť k největšímu rozvoji lázeňství došlo až v osmnáctém a devatenáctém století. Minerální vody jsou přitom užívány nejenom vnitřně, ale také vnějškově k různým koupelím a zábalům. Rozlišují se na studené a termální, na slabě, středně a silně mineralizované, na kyselé a zásadité, na uhličité, sirné, jodidové a radonové. Blahodárný efekt na lidský organismus mají v podstatě všechny minerálky, avšak ten léčebný pouze některé. Jejich pravidelným pitím nic nezkazíte. Jen je nesmíte konzumovat po hektolitrech.
Divoký Severozápad je naštěstí na minerální prameny velmi bohatý, a tak se domů málokdy vracívám s prázdnou. Při odběru vzorků mě limituje pouze velikost mého expedičního baťůžku. Občas se docela pronesu, nicméně co bych pro svoji partnerku neudělal. Tekutý zázrak totiž nevyvěrá pouze v karlovarském lázeňském trojúhelníku, ale také různě v Ústeckém kraji. V Bílině je to Bílinská kyselka, v Klášterci Evženie a Klášterecký pramen, v Zaječicích Zaječická hořká, ve Břvanech Praga a v Lounech Luna. Posledně jmenovaná dokonce představuje nejhlubší minerální pramen na území ČR, jelikož se dere na povrch až z hloubky 1,2 km. Výtečná je na různé zažívací obtíže.
Trosky někdejšího lázeňského impéria
Po paběrkování na lokálních minerálkách jsem jednoho dne zatoužil po vzorcích těch nejslavnějších pramenů, tedy Ottova a Jindřichova, jež kdysi odstartovaly oslnivou kariéru Heinricha Mattoniho. Dnes se totiž pod jeho jménem prodává jiná voda než před lety. Původní prameny jsou do ní pouze přimíchávány, aby nezanikla kontinuita značky. Rovněž jsem chtěl vidět zpustlý areál kyselských lázní. Ačkoliv mám slabost pro dekadentní romantiku bývalých Sudet, zmar, který jsem v Kyselce našel, dalece předčil moje očekávání. Romantický bohužel nebyl ani trochu. Zanedbané je ostatně celé Karlovarsko. Ústecký kraj vedle něj působí jako ráj na zemi.
Trasa Vojkovice – Velichov – Radošov – Kyselka – Stráň – Ostrov (tudy->) přesto stála za námahu. Dejte si ji taky. Líbit se vám bude nejen grandiózní kaňon Ohře, ale také unikátní dřevěný most v Radošově se šindelovou střechou, jehož historie sahá až do časů Karla IV., dále oprýskaný zámek ve Velichově, divočina doupovských lesů, strhující výhledy na nejvyšší hřeben Krušných hor i půvabná zřícenina loveckého zámečku Mořicov. S sebou si nezapomeňte vzít vhodné nádoby na vzorky minerálních pramenů a hlavně dostatek papírových kapesníků. Při pohledu na trosky někdejší Mekky tuzemského lázeňství vám totiž vyhrknou slzy. Zastavit půjdou jen stěží.
Tajný tip:
Voda z Jindřichova i Ottova pramene je lahodná, avšak stav jejich veřejných stáčíren je stejně tristní jako bývalého impéria Heinricha Mattoniho. První najdete v nevzhledném domku č. p. 95 uprostřed Kyselky. Dovede vás k němu červená turistická značka. Druhý zase vyvěrá v hodně omšelé grotě pod Ottovým pavilonem. Blahodárný účinek obou pramenů pocítíte hned po prvních doušcích. Ten budete potřebovat, zvlášť pokud se předtím zastavíte na nějaký hodně nezdravý oběd ve velichovské Hospodě U Lípy. Obsluhovat vás tam nejspíš bude servírka, která je na stěně lokálu zvěčněna v tričku „Fuck Off EET“, a to s patřičně vztyčeným prostředníčkem. Dobrou chuť!
