Tohle je dobrej příběh. Absolventské představení DAMU (2023) Chladné dítě Maria von Mayenburga v režii Tomáše Rálišeohlásí derniéru, aby bylo následně pozváno na festival studentských divadel do Bulharska, kde bere (skoro)všechny ceny a a potom přijede na ústecký Kult, aby všem, kteří přišli spadla brada, neboť tenhle štýlek činoheráku sluší a pamětníci si po představení říkají: tohle je jak za starých (blíže nespecifikováno) časů…
Problém anotací je v tom, že i když si je budete číst pořád dokola, přinesou jenom chaos:
Jakej je tvůj životní plán? Hm??
Pracovat v účtárně, nebo studovat egyptologii?
Oženit se nebo jen tak šukat?
Hra současného německého dramatika Maria von Mayenburga o tom, co se stane, když je naše vnitřní dítě chladné, když mrzne. Je tu dusno, vydýcháno. Chceš něco úplně jiného, chceš pryč, ale je to tvoje vlastní párty. Ty nemůžeš jít.
Osm postav, výbuch vztahů – a kdo to bude uklízet? Mamka.
Antananarivo, Ottawa, Alamogordo, Sacramento, Guatemala, Porto Alegre, všechno tvoje vina.
Jenomže popsat tohle mnohovrstevnaté představení není snadné a tady asi nejlépe funguje šeptanda a osobní doporučení, protože třeba herecky a režijně funguje všechno jako dobře namazaný stroj, a i náznaky někde v druhém plánu nepřehlédnete a pomůžou vám pochopit celistvý obraz světa plného akce, přesto ale vyprázdněného jako právě vyvezená popelnice, která zůstává smradlavá.
Čistá scéna, kterou tvoří jenom několik židlí a jeden praktikábl je variabilní, ale stačí na to, aby obsloužila všechna prostředí, která jsou třeba a všechny události, které se tu dějí. Svatba, pohřeb, letadlo i hajzlík někde vzadu v baru…
Přesto, že se tu dějí všelijaké prasárny, které si domyslíte z toho, co jednotlivé figury dělají a říkají, zůstává Chladné dítě velmi cudné a je to proto, že herecká akce je akcí necitlivých figurin, které nic z toho, co dělají, nemyslí vážně.
Tahle můžeme chápat i kostýmy, které jsou asepticky sterilní. Bez chuti a bez zápachu.
Tam, kde si divák může představit litry krve ve kterých se budou naši hrdinové brodit až po kotníky, všechno odehraje jedna kudla a čistě bílé a prase…
Je škoda, že na ústecké představení nedorazilo tolik diváků, které by si zasloužilo a je dvojnásob škoda, že to nestihli právě ti, kteří by ho ocenili.
Budoucnost této inscenace Chladného dítěte je v tuhle chvíli nejistá, za mě by bylo škoda, kdyby už nebylo možné ho nikde vidět.
