Jenom kousek po Labi od Ústí, Děčína a Hřenska leží saské město Drážďany, častý turistický cíl českých turistů, kde najdeme spoustu galerií a muzeí, ale samozřejmě také obchody a obchodní galerie.
Fajnšmekři, mezi které se samozřejmě počítám, rádi zajdou i do Neustadtu, čtvrti, kterou na konci osmdesátých let nečekala povzbudivá budoucnost, chátrající neobydlené domy by zřejmě padly, jenomže po převratu v roce 1989 se sem začala stěhovat hlavně mládež, možná poněkud rozpustilá a nekonformní, ale hlavně kreativní a umělecky založená a za posledních pětatřicet let tu vznikla výstavní, otevřená a mezinárodní společnost, kde samozřejmě najdeme, tu a tam, i českou stopu, která mi je o ještě o něco pochopitelnější, protože stále ještě hovoří jazykem, kterém opravdu bez problému rozumím.
Eva Cello je šperkařka a kavárnice a obě tyto profese spojila v jednu, když před lety začala vyrábět šperky právě z kávových zrn.
Vymyslela tak tou dobou naprosto unikátní šperk, který si našel své obdivovatele nejen mezi zákazníky, ale i mezi majiteli pražíren, kteří se stali jejími pravidelnými zákazníky.
Vymyslela také originální metodu pražení kávy a v posledních letech provozuje kavárnu Cello v drážďanském Neustadtu.
Jo! A na cello samozřejmě také hraje! Krom toho to má kousek do Saského i Českého Švýcarska a protože sama vyrůstala kousek od Adršpachu, samozřejmě leze i po skalách.
Naše povídání jsme natočili v její pidikavárně, trochu nám utíkalo světlo, ale rozhodně jsme si zatím neřekli všechno, takže se tam možná ještě někdy vrátíme.
(psáno pro ceskesvycarsko.cz)
