Výstavní sezónu roku 2024 uzavře Oblastní galerie Liberec výstavami Hudbu jak vesmír rozlehlou, širou jak poledne a Skupina 7. V první zmíněné se návštěvníci budou muset netradičně spolehnout na jiný smysl, než je v galerii obvyklé, a to na sluch.
Ztemnělé prostory výstavy je donutí ztlumit přijímané vizuální vjemy a lépe se soustředit na své okolí, které je plné přírodních zvuků, mimo jiné i ptačího zpěvu. Druhá z výstav, věnovaná uměleckému uskupení Skupině 7, se zase ohlíží za obdobím 60. let v Liberci, kdy byl aktivní kolektiv sedmi, později devíti umělců různých výtvarných oborů a žánrů, které spojovalo přátelství a touha svobodně tvořit a vystavovat.
Problematika mizejícího ptactva, svět ptáků obecně, přírodní zvuky a vědecké bádání. Tomu všemu se věnuje listopadová výstava liberecké galerie s názvem Hudbu jak vesmír rozlehlou, širou jak poledne. Podle autorů ptactvo odráží naši vzájemnou propojenost s přírodou a pomáhá nám hledat nové možnosti, jak vnímat naše okolí a naslouchat mu. „Stěžejním bodem této výstavy je spojení umění, vědy a filozofie prostřednictvím inspirace tvorbou české umělkyně Olgy Karlíkové, která už od šedesátých let detailně zkoumala zvuky a pohyby přírodního světa. Sama zachycovala zvukové stopy přírody způsobem podobným seismografickým záznamům, kde prostor a čas nejsou abstraktními kategoriemi, ale hmatatelnými a nekonečnými dimenzemi meditací a časovostí přírody. Název výstavy zase odkazuje na verše od básnířky Emily Dickinson, která ptactvo vnímala nejen jako tvory představující svobodu, ale také jako pomíjivé druhy,“ popisuje zákulisí výstavy kurátorka Tea Záchová.
Výstava mapující svět ptáků se nachází v prvním a druhém nadzemním podlaží, kde do poloviny října byla k vidění díla s motivem krajiny pod Ještědem. Ve spodní části jsou návštěvníci odkázáni jen na svůj sluch, neboť místnost je záměrně zatemněná. Tma jim totiž umožní oprostit se od zrakového vjemu a lépe vnímat zvuky ve svém okolí. Zároveň je připraví na poslech v horní místnosti, která je naopak prosvětlená, protože má navodit atmosféru brzkého rána, kdy se rozednívá. Ve světle pak diváci mohou postupně vnímat různé druhy ptáků.
Hudbu jak vesmír rozlehlou, širou je poledne, je mezinárodním výstavním počinem, do kterého se zapojilo celkem devět, resp. deset umělců a umělkyň. Jan Fabián se tu zaměřuje na upcyklaci a práci s přírodními materiály, čímž odráží principy udržitelnosti. Duo Nikola Brabcová a Karin Šrubařová zase ve svých dílech odkazuje na základní myšlenky konceptu muse-ecology, tedy neviditelnost, mizení a ekologické cykly. Na výstavě jsou k vidění také malby Hany Puchové, které pojednávají o vlivu ptáků na ostatní živočichy i lidskou komunitu. Pavel Jestřáb, Michal Kindernay a Olga Karlíková se ve svých pracích věnují naslouchání ptáků a návštěvníkovi umožňují přemýšlet o neuchopitelnosti přírodních procesů a jejich vnímání. Opomenuto ale nesmí být ani dílo české autorky dlouhodobě žijící v Norsku Magdalény Manderlové, které zkoumá biodiverzitu mokřadů skrze terénní nahrávky.
Výstavního projektu se zúčastnily též dvě norské umělkyně, a to Elin Már Øyen Vister, jež zaznamenala mizející zvuky ptačího života nejen na ostrově Røst, a Eva Bakkeslett, která tu mimo jiné představuje své dílo Já Kačer. Jde o overal vyplněný kachním peřím, které autorce věnovali ošetřovatelé a čističi kachen na norském ostrově Engeløya. „Jeho vyplnění trvalo tři měsíce, protože prachové peří bývá špinavé od stébel, kousků chaluh a vaječných skořápek. Jde o velmi pomalý, až meditativní proces, který vás vybízí ke zpomalení, přeladění smyslů a ocenění každého přítomného okamžiku. K obarvení kachního plátna a hedvábné podšívky na oblek jsem použila kamenný lišejník, který vytváří krásnou skvrnitou hnědou barvu připomínající základní barvu samice kachny. Oblek je tak uměleckým dílem, spojujícím starou tradici a performativní rovinu – vyvolávající pocit, že kdokoliv by se mohl stát ptákem,“ říká ke svému dílu autorka.
V listopadu zahájí liberecká galerie také výstavu s názvem Skupina 7, která odkazuje na sedm, resp. devět autorů spojených přátelstvím a touhou svobodně tvořit a vystavovat. Divákovi nabídne pohled do období uvolněných 60. let v Liberci. „Skupina 7 vznikla v roce 1959, tvořilo ji sedm umělců různých výtvarných oborů a žánrů. Mezi zakládající členy patřili sochař Jiří Seifert, malíři Vladimír Komárek a Josef Hýsek, textilní výtvarník Vladimír Křečan, grafik Vladimír Sobolevič, malíř a pedagog Jiří David a průmyslový výtvarník, malíř a ilustrátor Miloslav Jágr. K nim se o rok později připojili i malíř, grafik a pedagog Pavel Šulc a sklářský výtvarník Ladislav Oliva. Přesto, že již jen o rok později počet členů skupiny překročil magickou sedmičku, v názvu byla ponechána, a tak nadále vystavovali pod názvem Skupina 7,“ vysvětluje jedna z kurátorek výstavy Michaela Kubišová.
Skupina 7 každoročně vystavovala, až do roku 1967, v Severočeském muzeu v Liberci, v sále, který je dodnes neoficiálně pojmenovaný jako Sedma. Jednotliví členové skupiny vystavovali i samostatně, nebo v rámci skupinových výstav organizovaných pod hlavičkou Svazu československých výtvarných umělců v Oblastní galerii Liberec. Kromě libereckých výstav prezentovala skupina svou tvorbu i v Praze, Děčíně, Brně, či Olomouci. Celkem se podařilo realizovat 11 výstav. Poslední byla uspořádána na přelomu let 1966 a 1967 v prostorách Severočeského muzea.
Výstava Skupina 7 v liberecké galerii představí zhruba padesátku děl, přičemž každý z členů skupiny je tu zastoupen alespoň jedním. „Často jsme dohledávali díla umělců, kteří už od 70. let netvořili, což pro nás bylo velice těžké. Proto někteří z autorů mají vystaveno méně prací než ostatní. Naše výstava si ale neklade za cíl rekonstruovat dobové výstavy skupiny, nýbrž navodit atmosféru 60. let v Liberci, atmosféru nové energie a naděje,“ doplňuje Kubišová.
Výstavní projekt je výsledkem společné práce Oblastní galerie Liberec a Severočeského muzea. Konkrétně se na něm podílela kurátorka Markéta Kroupová a odborník na užité umění Oldřich Palata. Kurátorka doufá v přínos výstavy: „Je důležité vnímat všechny aspekty vývoje kulturního života nejen v centrech, ale i v regionech. Výstava, i když, nebo právě proto, že zpracovává ryze regionální téma, tak přináší řadu nových poznatků, které utvářejí mozaiku celého vývoje nejen výtvarného umění ve městě, potažmo v regionu. Výstava přináší nejen nová zjištění pro obor dějin umění, ale také vzpomínku na výtvarníky, jejichž působení na Liberecku má starší generace stále v paměti.“
„Těší mě, že jedna z posledních letošních výstav představí práci významných jmen výtvarného umění z našeho regionu. Skupina 7 ovlivnila další generace výtvarníků a zaslouží si připomenout“, říká Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu a cestovní ruch Libereckého kraje.
Poslední výstavy Oblastní galerie Liberec budou zahájeny ve čtvrtek 7. listopadu slavnostní vernisáží od 18. hodin. Výstava Hudbu jak vesmír rozlehlou, širou jak poledne potrvá do 9. února 2025, výstava Skupina 7 skončí o týden později, 16. února 2025. K oběma bude vydán katalog, který čtenářům pomůže lépe pochopit záměr kurátorů. K výstavám je také připraven doprovodný program v podobě komentovaných prohlídek a výtvarných dílen.
Důležitá data k oběma výstavám:
7. 11. 2024 od 16.00 – dětská vernisáž
7. 11. 2024 od 18.00 – slavnostní vernisáž
13. 11. 2024 od 17.00 – komentovaná prohlídka k výstavě Skupina 7
20. 11. 2024 od 17.00 – Chov a záchrana ohrožených ptáků – komentovaná prohlídka k výstavě Hudbu jak vesmír rozlehlou, širou jak poledne
23. 11. 2024 od 10.00 – 12.00 a od 13.00 – 15.00 – výtvarná dílna Ptáci
4. 12. 2024 od 17.00 – představení katalogu výstavy Skupina 7
11. 12. 2024 od 17.00 – komentovaná prohlídka k výstavě Hudbu jak vesmír rozlehlou, širou jak poledne
9. 1. 2025 od 17.00 – autorské čtení knihy Spolu, nezkrotí (spojeno s výstavou Hudbu jak vesmír rozlehlou, širou jak poledne)
6. 2. 2025 od 17.00 – křest odborné publikace k výstavě Hudbu jak vesmír rozlehlou, širou jak poledne
O OBLASTNÍ GALERII LIBEREC
Oblastní galerie Liberec, která byla založena v roce 1953, je pátou největší galerií v České republice. Její sbírky čítají okolo 22 tisíc uměleckých děl z Čech, Německa, Rakouska, Francie, Nizozemí a dalších evropských států, mezi nimi lze nalézt například obrazy, grafiky, kresby, plastiky, ale i historické předměty. Přes šedesát let sídlila v Liebiegově paláci, na konci února roku 2014 se pak přestěhovala do bývalých městských lázní, kde zůstala až dodnes. Návštěvníkům nabízí atraktivní podívanou v podobě tří stálých expozic a řady výstav, které se v průběhu roku mění. Kromě toho se galerie zaměřuje také na vzdělávání, její lektorské oddělení zajišťuje doprovodné programy pro školy a o prázdninách pak pro děti pořádá příměstské tábory. Více informací naleznete na www.ogl.cz, IG, FB
