Tohle asi víte: naše Země se nachází na okraji galaxie, které říkáme Mléčná dráha. Jsme tak trochu na periferii tohoto systému, který obsahuje asi čtyři sta miliard hvězd. To číslo není přesné, ale myslím, že v tomhle případě jedna hvězda tam nebo sem nehraje roli.
Mléčnou dráhu můžeme vidět na obloze jako mlhavý světelný pás, takovou čmouhu, kde až Galileo Galilei v roce 1610 byl schopen rozeznat jednotlivé hvězdy. Byl to právě on, kdo dokázal zdokonalit dalekohled tak, že obrácený k nebi začal odhalovat tajemství do té doby skrytá.
Čtu si to dokola a chvíli mi trvá pochopit, o co vlastně jde.
Mimochodem, Mléčná dráha byla jednou z nejkrásnějších nočních atrakcí za jasných nocí, atrakcí, která je teď k vidění málokdy.
Myslel jsem, že Mléčnou dráhu nevídám tak často, protože mám poněkud unavené oči, ale nechal jsem si je „vyčistit“, vylepšit a zaostřit. Bohužel – Mléčná dráha mi zmizela.
Prý je vidět na náhorních plošinách v Jižní Americe nebo třeba v Valle d’Aosta v severní Itálii. Tak to asi budu muset někdy zkusit…
Celý tenhle zdlouhavý a edukativní úvod píšu proto, abych se dostal k hvězdám, které jsou vidět čistě a jasně – hvězdám herrnhutským.
Jejich příběh je známý, ostatně je mnohokrát popsaný, třeba tady. Mě ale zaujaly detaily, kterým se tolik pozornosti nevěnuje.
Třeba to, že jejich podoba, tak jak ji známe, se zrodila na hodinách matematiky při výkladu a vysvětlování látky věnované archimédovským tělesům.
Jak se dočteme na Wiki: „V geometrii je archimédovské těleso vysoce symetrický, polopravidelný konvexní mnohostěn. Skládá se ze dvou nebo více typů pravidelných mnohoúhelníků, které se setkávají v identických vrcholech. Jsou odlišné od platonských těles, která se skládají z pouze jednoho typu mnohoúhelníků, setkávajících se v identických vrcholech.“
Čtu si to dokola a chvíli mi trvá pochopit, o co vlastně jde. Naštěstí jsou tu obrázky, takže to nakonec dám. Ale skláním se před studenty, kteří to zvládli skoro přesně před dvěma sty lety, protože já bych to nedal asi ještě ani na gymplu.
Jestli si chcete užít fakt zábavný večer, vezměte si tužku a papír a zkuste si to nakreslit. Bez aplikací a napovídání…
Druhá fascinující souvislost je množství hvězd, které se každý rok vyrobí jenom v Herrnhutu. Údaje z roku 2017 mluví o sedmi stech tisících, a to se nebavíme o dalších stovkách tisíc, možná milionech, které se vyrobí jinde.
Takže tu mám další zábavu: spočítat nebo jenom odhadnout, kolik let bude trvat, než tu budeme mít stejné množství herrnhutských hvězd jako těch (pomalu) neviditelných v Mléčné dráze.
(Ano, jedna miliarda je tisíc milionů.)
A to je všechno. Vlastně ne – jestli nezvládnete herrnhutskou hvězdu vyrobit sami, originály jsou k mání v ičku v Krásné Lípě na náměstí.
(psáno pro ceskesvycarsko,cz)