Severní Čechy bohužel nemají nejlepší pověst. To však není způsobeno tím, že by tady šlo o život jako na Haiti, že by se tady nedalo dýchat jako v Dillí nebo že bychom tady trpěli hladem jako v Somálsku, nýbrž proto, že v novinách a televizi jsou severní Čechy permanentně vyobrazovány jako kraj šílenců, budižkničemů a narkomanů, že neustále vznikají nové filmy a seriály, jež dokolečka recyklují mediální stereotypy, a že většina Severočechů nepřestává svoji domovinu odsuzovat a zesměšňovat, jako kdyby doopravdy šlo o nejhorší místo na Zemi. Jenže kromě sociálně-patologických jevů se v našem regionu nachází i plno různých přírodních, historických a technických unikátů.
Negativní přístup nikam nevede
Negativní přístup nikam nevede, tedy pokud nechceme, aby se severní Čechy skutečně proměnily na onu vyloučenou lokalitu, za kterou jsou považovány. Proto jsem se rozhodl, že začnu nahlas říkat, že je to u nás daleko hezčí a zajímavější, než se povídá. To je hlavním smyslem mých knížek i přednášek, jež na ně navazují. A poněvadž podzimní část mého severotoulkového turné je úspěšně za mnou, mohu si dovolit malou rekapitulaci. O nenápadných půvabech Divokého severozápadu jsem totiž mluvil nejen ve svém domovském Ústí nad Labem, ale také v Praze, v Lounech, v Žatci, ve Varnsdorfu, v Litoměřicích, v Teplicích i v Děčíně.
Ačkoliv na moje přednášky nedorazily žádné davy, bylo vidět, že severočeských patriotů je mnohem víc, než to na první pohled vypadá. Jen nejsou tolik slyšet jako ti, kteří náš kraj věčně pomlouvají. To mě utvrdilo v tom, že moje práce má smysl. Že opravdu nejsem nový Don Quijote bojující s větrnými mlýny, ale spíše nový Alexander von Humboldt, jenž mapuje neprávem opomíjený, avšak neuvěřitelně zajímavý a rozmanitý region. Panská skála, Kokořín, Milešovka, Jedlová, Klínovec, Pravčická brána, Panenský Týnec nebo Tisské stěny jsou sice všeobecně známy, pár kilometrů vedle nich se však nacházejí další poklady, o kterých často netuší ani domorodci.
Série malých dobrodružství
Podobně jako Alexander von Humboldt navíc zažívám všelijaká dobrodružství. Přestože na rozdíl od svého pruského kolegy nelezu na všechny kopce, jež uvidím, nevážím jinovatku ani neochutnávám kurare, abych dokázal, že se nevstřebává trávicí soustavou, několikrát jsem se během svého přednáškového turné dostal do adrenalinové situace. Jednou mi ujel vlak, jednou jsem omylem nasedl do špatné soupravy a namísto přes Most jel domů přes Chomutov a jednou jsem zase po srážce s pirátem chodníků na elektrické koloběžce přišel o brýle, takže jsem sotva viděl na cestu natož na knížku, ze které jsem měl večer číst…
To je jasným důkazem, že malé dobrodružství není vyloučeno ani v jednadvacátém století. Copak mě asi potká při cestě na přednášku v lovosické knihovně (v úterý 7. ledna 2025 od 17:00), v chomutovském Café Atrium (ve čtvrtek 16. ledna 2025 od 17:00), v českolipské knihovně (v úterý 21. ledna 2025 od 17:00) a proboštovské knihovně (v úterý 28. ledna 2025 od 17:00)? Doufám, že nedopadnu jako Roald Amundsen nebo Richard Halliburton, kteří beze stopy zmizeli kdesi ve vodách severního Atlantiku. Držte mi prosím palce a raději mě přijďte na některou z výše jmenovaných přednášek zkontrolovat.
Tajný tip
Hlavně ale nezapomínejte podnikat výlety i teď v zimě, protože pobyt venku vás osvěží, i když zrovna nesvítí sluníčko. A nevěřte pomluvám, jež o našem regionu šíří různí brblalové. Obvykle jsou to totiž ti, kteří si neváží nejen svojí domoviny, nýbrž i sami sebe. Nemluvě o tom, že většina z nich se nikdy nebyla podívat na kopci, v údolí, na hradě, v lese, u kapličky, na rozhledně nebo u potoka, jež mají hned za domem, ačkoliv do takového Egypta jezdí pravidelně. Vy však určitě mezi podobné škarohlídy nepatříte. Proto se jimi nenechejte otrávit u užívejte si krásu severních Čech, dokud ji neobjeví zahraniční cestovní kanceláře. Dojde k tomu totiž mnohem dřív, než si myslíte.
severotoulky.eu
facebook.com/severotoulky
isntagram.com/severotoulky1
