Záchrannou stanicí pro volně žijící živočichy Archa, kterou provozuje Zoo Liberec, prošlo v uplynulém roce celkem 2868 zvířat. Jedná se o druhý nejvyšší počet v historii centra. Ochranářům se podařilo zachránit a vypustit zpět do volné přírody 62 % všech ošetřených jedinců. Za odchyty zvířat v nouzi realizovali rekordních 565 výjezdů.
„Záchranná stanice ARCHA slouží širokému území, o čemž svědčí počet zvířat, o které se pracovnice stanice postaraly. Cílem je vždy zvíře, v okamžiku, kdy to jeho zdravotní stav dovolí, dostat zpět do přírody. Ve velké míře se to daří. Stanice odvádí skvělou práci“, říká Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu a cestovní ruch Libereckého kraje.
Nejpočetnější skupinu tvořili jako každý rok netopýři hvízdaví, které musely pracovnice stanice odchytávat z lidských sídel během letních netopýřích invazí. „Zasahovali jsme v jedenácti různých objektech v Liberci a Jablonci a ošetřili celkem 1647 jedinců. Nejvíce netopýrů jsme vyprošťovaly ze zasedací místnosti v budově Policie ČR, kam jich během jednoho dne nalétlo více než tři sta,“ říká vedoucí záchranné stanice Ivana Hancvenclová.
Z důvodu silných dešťů v první polovině září se do péče ochranářů z Archy dostalo také velké množství ježků. Celkem jich bylo 228 kusů, což je téměř dvojnásobný počet, než bylo běžné v předchozích letech. „Mohutné lijáky vyplavily ježkům úkryty v době, kdy v nich byla ještě malá mláďata. V jednu dobu jsme měli v Arše najednou 70 ježků, včetně samic s mláďaty,“ dodává Hancvenclová. Z ježčích příběhů byla také ojedinělá záchrana dospělého ježka, který trpěl tzv. „balónovým syndromem“. „Následkem zranění mu do podkoží pronikal vzduch a při nálezu byl nafouklý doslova jako balón. Ježka jsme několik dní museli vyfukovat silnou dutou jehlou, dostával antibiotika a léky proti bolesti. Nyní je stále v naší péči, neboť hibernuje, a do přírody ho vrátíme na jaře,“ vysvětluje vedoucí stanice.
Ze zástupců ptačí říše byl nejpočetnějším druhem kos černý (93 jedinců) a rorýs obecný (79 jedinců), u kterého byl takto vysoký počet způsobem zejména velkými horky v období hnízdění. „Rorýsi s oblibou hnízdí pod střechami, a dojde-li k nesnesitelnému rozpálení plechů na střeše, mláďata předčasně vyskakují ven,“ dodává.
Řadu zásahů měly pracovnice Archy také u srnčí zvěře. Přesto, že v mnoha případech předávají řešení myslivcům (především tehdy, nelze-li již zvíře zachránit), zasahovaly u padesáti třech srn včetně jednadvaceti srnčat. Pozitivní ale je, že žádné z nich se do stanice nedostalo jako zbytečně odebrané – vždy se jednalo o srnčata prokazatelně osiřelá nebo zraněná.
„Nejzajímavějším příběhem byl zásah na parkovišti před Turnovskou nemocnicí, kde se objevila rodící srna. Srna byla již zcela vyčerpaná, mládě viselo napůl z porodních cest. Pracovnice Archy, která na zavolání zaměstnankyň nemocnice na místo přijela, zjistila, že srnče je již uhynulé. Přímo na parkovišti s pomocí sestřiček srnu odrodila a převezla ji na veterinární kliniku Růžodol k dalšímu ošetření. Ještě týž den srnu vypustila zpět do přírody,“ vypráví vedoucí.
Z dravých ptáků se stejně jako v předchozích letech dostalo do liberecké záchranné stanice nejvíce poštolek, a to celkem 40 jedinců. „Vzpomínáme například na úspěšnou záchranu malého mláděte, které si při pádu z hnízda zlomilo nohu. Několik dní jsme ho museli držet v malé přepravce a zavěšené v roušce, aby na zafixovanou nohu nedošlapovalo. Po dvou měsících mohlo být uzdravené poštolátko
vypuštěno.
Labutí jsme vloni ošetřili 17. Z „Písečáku“ jsme museli odvézt labutí samici s pěti mláďaty, neboť přišla o partnera a sama by nebyla schopná takto malá mláďata ochránit. Neúplná rodinka u nás pobyla dva měsíce, než jsme je mohly vypustit zpět na svobodu, uzavírá příběhy Hancvenclová.
Ze zvířat, která se do Záchranné stanice Archa dostala v loňském roce, čeká na vypuštění ještě šestatřicet jedinců. Jsou mezi nimi například ježci, netopýři, srny, káně a jestřáb.
