Můj vztah k alkoholu určovala literatura. Všechny ty bary, moudří barmani a barmanky. Zabrzděná atmosféra, kdy se čas líně vleče těsně předtím, než přijde rozhodující konflikt, kdy se rozhodne a kdy už nic nebude jako dřív…
Bavilo mě sedět v nějaké knajpě a prožívat to, co moji hrdinové, i když, pohříchu, moje problémy byly vždycky mnohem banálnější než ty velké, literární.
To byl třeba Remarque nebo Hemingway.
A potom přišla ještě jedna knížka, kde se tolik nepilo, kniha, kde se pálilo.
Škola Malého stromu – příběh z amerického Západu, kde pomalu mizí neregulovaný život dobrodruhů, kteří si nechtějí nechat nařizovat, co a jak mají dělat. Dědeček hlavního hrdiny pálí kořalku v lesích načerno, protože nechápe všudypřítomný dohled a nechce platit daně.
Velmi sympatický stařík!
Jenomže realizovat tuhle ideu v dnešní přeregulované době prostě nejde, takže jestli chcete pálit, musíte se registrovat.
Naštěstí nejsou všichni tak neschopní jako já, a nejenže se rozhodli vlastní kořalku pálit, ale jsou ochotni se i popasovat s úředním šimlem. To mimo jiné znamená vytvořit celní pásmo, nainstalovat nemálo kamer a všechno měřit a vážit s velkou precizností.
Jestli chcete takový provoz navštívit a nechce se vám putovat z Českého Švýcarska příliš daleko, stačí zajet do Dolního Podluží, konkrétně do firmy GALLI DISTILLERY, s jejímž zakladatelem jsme o tom, jak a co dělá, vedli následující rozhovor.
Na zdraví!
(psáno pro ceskesvycarsko.cz)
