Majitelé motocyklů Čechia Böhmerland se pravidelně scházejí poslední srpnový víkend ve Šluknovském výběžku, pořádají okružní jízdy a obdivovatelů těchto strojů neubývá. Letos lze očekávat, že tato akce bude větší a slavnostnější, protože uplynulo sto let od okamžiku, kdy tyto motocykly spatřily světlo světa.
Začít musíme u Albina Huga Liebische, který se narodil v Rumburku v roce 1888. Byl to chlapec technicky nadaný, podnikavý, originální, ale také sveřepý a umanutý. Naštěstí, protože jinak byste si tu o něm dnes nečetli.
Od raného mládí bylo jasné, že jeho život a kariéra se budou nějak týkat kol a motorů. Začal v Rumburku u Reinholda Maie, výrobce kol a motocyklů. Několik let strávil ve Wiesbadenu jako řidič místního notáře, poté vozil majitele sklárny Ferdinanda Poschingera v bavorském Buchenau. Ačkoliv nastoupil do první světové války jako voják, Rakousko-Uhersko potřebovalo zařadit do výroby co nejvíce nákladních automobilů, a tak v březnu 1915 vyměnil uniformu za montérky a až do roku 1919 pracoval v kopřivnické automobilce, pozdější Tatře. Tyto roky byly pro Liebische obdobím intenzivního technického vzdělávání – naučil se číst a snad i vytvářet technické výkresy a zacházet s výrobní technikou.
Po válce se ženatý Liebisch vrátil do Rumburku, respektive do Krásné Lípy, kde našel práci u Alfreda Hielleho, muže, který kolem roku 1921 začal dovážt do Československa vozy Bugatti, a to přímo od svého přítele Ettore Bugattiho.
Mladý Liebisch měl kolem sebe mnoho podnětů a bylo jen otázkou času, kdy si troufne na vlastní stroj s vlastní konstrukcí.
Jeho prvotinu, postavenou v letech 1924–1925, nazvali konstruktérovi přátelé Mamutem. Jednalo se o bezmála tři metry dlouhé monstrum vybavené již typickou odpruženou přední vidlicí, diskovými hliníkovými koly a dvojicí hranatých nádrží umístěných po stranách zadního blatníku. Pohon obstárával nejspíše dlouhozdvihový jednoválcový dvoutaktní motor vlastní konstrukce, s nímž ovšem Liebisch pro sériovou výrobu nemohl počítat.
Zásadní změnou konceptu, kterou Liebisch do konstrukce motocyklů přinesl, byla představa dlouhého stroje s nízkým těžištěm. Nedávno se objevily jeho náčrtky, kde vidíme koncepci, kterou formuloval takto: dlouhý rám, odpružené vidlice s tlačným (kývačkovým) systémem, kovová loukoťová kola, dlouhá řídítka, vysoký motor, nekonvenčně umístěná palivová nádrž ve tvaru torpéda a schránka za zadním kolem.
Tento popis sedí na celou jeho produkci a jeho motocykly poznáme bezpečně i dnes, přestože modelů, které vyráběl, bylo mnoho – včetně superdlouhého modelu, jehož délka přesahovala tři metry.
Ačkoliv se někdy mluví o „sériové“ produkci Böhmerlandů, nemůžeme si ji představovat tak, jak ji známe dnes. Stále šlo o víceméně rukodělnou práci a každý stroj byl svým způsobem originál.
Zajímavé je také určit přesný počet vyrobených strojů. Archivář oblastního archivu v Děčíně a velký znalec historie těchto motocyklů, Jan Němec, jehož materiály byly pro tento článek základním zdrojem, uvedl: „Liebisch sám tvrdil, že jich bylo kolem dvou tisíc, já si ale myslím, že spíš kolem jednoho tisíce.“
Přesnější informace se asi nikdy nedozvíme, ale některé dochované motocykly rozhodně uvidíme ve Šluknovském výběžku i letos v srpnu. Přijeďte, stojí to za to!
