Motorek Čechie-Böhmerland se podle některých zdrojů vyrobilo něco kolem dvou tisíc. Umělá inteligence se mi snažila vnutit cifru tři tisíce, ale experti, kteří se těmito motorkami zabývají dlouho a seriózně, mluví o pouhé tisícovce.
Liebischovi nevěříme ani slovo, dodávají, a myslí tím tohle: Albin Hugo byl neuvěřitelně kreativní a umanutý, zároveň trochu pankáč svým přístupem k životu a práci, o přístupu k úřadům nemluvě.
Svým způsobem asi hrabalovská figura a musela být radost se s ním setkat, protože to musel být chlápek s hlavou v oblacích. Jeho motocykly měly zcela unikátní konstrukci, která vyhovovala ne právě skvělým silnicím. Ve finále prosadil i model, na který se vešli tři cestující, a svého času měl i certifikát, který tuto variantu povoloval – a to jako jediný na světě!
Jeho motorky poznáte i z velké dálky, a to na první pohled, což vám usnadní i jednoznačná barevnost: červená a žlutá. Srpnové srazy majitelů těchto vozítek mají své fandy.
Nám, kteří ve Šluknovském výběžku žijeme už po těch skoro třiceti letech, kdy tu pořádají své spanilé jízdy, popravdě trochu lezou na nervy, protože nám komplikují dopravu. Ale dá se to vydržet, už jenom proto, že si můžeme uvědomit, jak se svět změnil.
A jak byl dříve barevnější.
Svět se unifikuje. Dneska je jedno, jaké si koupíte auto, jedno vypadá jako druhé a mnohdy sjíždějí z jedné linky ve stejné fabrice. Jediné, čím se liší, je znak, který se na kapotu lepí až nakonec. Proti tomu jsou Čechie-Böhmerland unikátní a originální stroje, které nesou pečeť jedinečnosti.
Sláva jim.
